Necelý měsíc po Barokomaratonu jsem měl v plánu Plzeňský půlmaraton. Za ty 4 týdny jsem se proběhl celkem 4 krát a zkusil jak regenerovat, tak ještě navýšit formu. Mým plánem bylo dát to pod 1:30, ačkoli tomu v tréninku nic nenapovídalo. Trať ale měla být rychlá, i když ne úplně rovinatá. Myslím, že tři kola

Po loňském maratonu, jsem si do Plas přijel užít poloviční trať. Jak jsem už psal dřív, tenhle závod, jeho atmosféra i trať se staly mojí srdeční záležitostí. Stejně jako v Poběžovicích jsem kromě dobrého pocitu v cíli neměl žádné ambice. Na fotkách ze závodu je myslím dobře vidět, jak si závod užívám.

Tenhle závod je moc pěkný. Běží se z bavorského městečka Stadlern do Poběžovic, krásnou přírodou Českého lesa v prostředí bývalé železné opony. Tým pořadatelů na čele se starostou obce Poběžovic připravuje tuto akci velmi dobře, prostě to dělají srdcem. Za pár korun startovného dostanete vše, co k závodu patří – tričko, jídlo, pití i odvoz

Po debaklu v Plasích jsem se těšil, že jsem zdráv, a s chutí jsem se pustil do tréninku. Od ledna do konce března jsem naběhal asi 570km, k tomu přidal nějaké kilometry na běžkách a občas protočil v práci rotoped.

Na tento závod bych nejradši zapomněl, a to kvůli své blbosti. Po měsíci běhání a naběhaných 120km jsem neúměrně zvýšil objem kilometrů z 30-ti na 60km týdně a doplatil na to. Akutní zánět achilovky, pár týdnů bez běhání, pak opětovná bolest. Rozhodl jsem se běžet, i když jsem nemohl došlápnout na patu pravé nohy.