Necelý měsíc po Barokomaratonu jsem měl v plánu Plzeňský půlmaraton. Za ty 4 týdny jsem se proběhl celkem 4 krát a zkusil jak regenerovat, tak ještě navýšit formu. Mým plánem bylo dát to pod 1:30, ačkoli tomu v tréninku nic nenapovídalo. Trať ale měla být rychlá, i když ne úplně rovinatá. Myslím, že tři kola po 7-mi kilometrech jsou pro plánování tempa ideální.

Nakonec to vyšlo. Honza Kreisinger tuto trať zdolal za 1:07:19, Keňani za 1:05 a já za úžasných 1:28:43. Pořadí celkem nevím, ale v kategorii to bylo 14-té místo. Můj guru Kosťa mi utekl už jen o tři minuty.

Myslím, že čas na půlmaraton, který je lepší než 1:30, je mezníkem, oddělujícím rekreačního běžce od běžce závodníka. Je to ale pouze můj názor. Ze mě se tedy stal závodník, se kterým je třeba počítat. Tentokrát jsem věřil, že tento čas ještě někdy překonám, a kdyby ne, tak jsem byl rád, že se mi vůbec povedlo udržet tempo 4’12“/km. Hned jsem si naplánoval další půlmaraton na jaro 2014 do Prahy.