Toto období roku mělo dva vrcholy v podobě závodů – jedním bylo MČR na 100 km v Plzni 23.03.2024 a připravoval jsem na něj s trenérem. Dalším byl závod Euchidios Hyperathlos na 215 km v Řecku 17.05.2024 a trénink jsem si už řídil sám. Myslím, že něčí trénink může inspirovat, ale nedá se opsat, proto zde odhalím i medicínu, kterou mě Tomáš krmil.

V lednu jsem odběhal 24 tréninků ve 22 dnech a naběhal 324 km. S Tomášem běhám 5 dní v týdnu, pondělí a úterý mám volno, v neděli mám volný běh. První a druhý týden v lednu ještě kromě obecné vytrvalosti doděláváme výběhy krátkých kopců a tepové pyramidy, obojí docela výživné. První týden naběhám 77 km, druhý 63 km. Ve třetím týdnu se výběhy kopců změní na „4krát 2 dávky“, což jsou po vydatném rozklusu dva po sobě jdoucí a stejně dlouhé intervaly, kdy první běžím na tepech do 142t/min a druhý se snažím vyhnat až nad 160t/min. Intervaly jsou dlouhé 2 x 1,5 km, v tréninku je běhám 4krát a každý další týden budou o trochu delší. Je to hodně těžký trénink, který nejdřív nesnáším a pak skoro miluji. Naběhám při něm 16 až 20 km a dostávám se přitom jak tempem, tak tepy někam, kde jsem už dlouho nebyl. Dále pracujeme na základní vytrvalosti (ZV 2), kdy běžím dlouhé desítky minut v tepovém rozmezí 142 – 149 tepů a s tempem se dostávám pod 5‘/km. Oba týdny naběhám kolem 82 km, při té intenzitě je to tak akorát, nedělní volné běhy postupně navyšuji ze 17 km na 27 km. Kromě nějaké delší procházky a sauny jsem v lednu ještě dvakrát plaval, 3,3 km.

V únoru jsem odběhal 21 tréninků ve 20 dnech a naběhal 307 km. Týden na přelomu ledna a února je asi nejtěžší, naběhám 94 km, 4krát 2 dávky jsou zde nejdelší, při ZV 2 odběhnu tempem 4‘53‘‘/km celých 60 minut a v neděli dám první třicítku. Další týden už ubereme na 81 km a ten další odjíždím na víkend na Šumavu, takže zvládnu jenom 3 běhy a 34 km, ke kterým přidám už jenom výšlap s Aurou na Pancíř a skoro 14 km na běžkách v mokrém sněhu. V posledním únorovém týdnu kilometráž opět vyskočí na 92 km a trénink se opět mění. Zaměřujeme se na běhy v tempu závodu na 100 km, tedy kolem 5‘40‘‘/km, prokládané tempovými běhy kolem 5‘/km.

Do závodu chybí už jenom tři poslední týdny. V týdnu na přelomu února a března naběhám 96 km a pořád střídám Tempo, Race pace, nebo obojí v jenom tréninku. První březnový týden už začneme ubírat a naběhám 77 km. Druhý březnový týden naběhám už jenom 44 km, a protože jsem na školení v Praze, nelze se vyhnout častějšímu porušení životosprávy… V týdnu před závodem se krátce proběhnu jenom dvakrát, takže to i s rozklusáním a závodem na 100 km hodí jenom 116 km. V posledním březnovém týdnu se pomalu rozklušu, vracím se na lesní stezky a naběhám 45 km. Regenerace proběhla docela rychle. Celkem to v březnu hodí 22 tréninků ve 20 dnech a 353 km. Kromě toho jsem byl 4krát plavat a uplaval lehce přes 5 km.

Těm necelým 1000 km uběhnutým za první 3 měsíce roky toho nelze nic moc vytknout. Tomáš to namíchal skvěle, reagoval na moje výpadky kvůli službám o víkendech i zimním prázdninám. Možná jsme mohli jinak namíchat tréninky řízené tempem, nebo poslední ladění na závod. Ale taky nám do toho mohlo hodit vidle počasí, nebo nemoc, takže i s chlastáním v Praze se dá nakonec smířit. Sám bych se lépe nepřipravil, takže ještě jednou díky, trenére!

V dubnu se snažím zvýšit objem naběhaných kilometrů a počet nastoupaných metrů. Čeká mě nejdelší ultra závod s velkým převýšením. První dubnový týden dám 7 tréninků v 5 dnech a celkem 84 km. V pondělí zvládneme s mojí fenou Aurou asi její poslední výšlap na Krkavec, kde si pochutnala na pěně z piva K1. V sobotu je pochod Gympl na cestách, takže celkem i s Krkavcem 22 km chůze. Druhý dubnový týden je to 8 tréninků v 5 dnech a pěkných 101 km. Kromě běhů do práce vybíhám opakovaně na Krkavec a ve čtvrtek si dávám 4krát 1 km do kopce k Medvědí jámě. Týdně se mi daří nastoupat 1400 m. Třetí dubnový týden mě skolí rýmička a o víkendu vypomáhám na ultra festivalu K6, takže dám jenom 5 běhů ve 3 dnech a slabých 56 km. Poslední dubnový týden se to snažím dohonit a vyběhnu už v pondělí. Dobře rozběhnutý týden, který měl končit naběhanými 130 km, končí v pátek 26.04. vyvrtnutím kotníku při ranním běhu do práce. Po 4 km, které jsem dokulhal na tramvaj, mám jenom 66 km a celkem za duben je to 307 km. Jindy bych se vztekal nad takovou nepřízní osudu, padal do depresí a lámal hůl nad sebou i celým světem. Tři týdny před závodem mám oteklou a fialovou nohu! Jsou to však 2 dny poté, co mi umřela Aura, a já nad tím mávnu rukou, jsou i důležitější věci v životě, než je běh v Řecku.

Další den jsem si šel zaplavat, pak zkouším kolo, dávám si saunu. Pomohly mi lymfo masáže, zpevňující tejpování a lymfo tejp. Bral jsem homeopatikum Arnika Montana 9 a lék na regeneraci Aescin Teva. Po 11 dnech, 8. května, zkouším běžet 6,5 km, další den 8,5 km, další 11,5 km a v sobotu před odletem 12,5 km. V pondělí a úterý před závodem si v Řecku ještě dám 10 a 8 km. V posledních třech týdnech od úrazu jsem odjezdil asi 120 km na kole a uběhl 57 km, na dokončení závodu na 215 km bych si nevsadil ani pětník.

Nakonec jsem to zvládl, uběhl a ušel celých 215 km a už 4 dny po závodě mohl klusat, čemuž určitě napomohlo cachtání se ve studeném moři. Do konce května jsem naběhal ještě asi 62 km a celkový náběh opět začíná trojkou – 334 km.

Čekají mě 4 měsíce příprav na Spartathlon. Jestli je cesta cíl, tak mě čeká ta nejtěžší a zároveň nejkrásnější cesta k vysněnému cíli. Pokusím se zvednout objem tak, aby každý měsíc začínal čtyřkou a celkově zesílit. Ti, co tvrdí, že objem není vše, mají jistě pravdu, ale taky mi to trochu připomíná to rčení o malém kašpárkovi a velkém divadle… Bezduché nabíhání kilometrů určitě ne, je třeba to pravidelně opepřit, ale opepřit plný talíř! Ze všeho nejvíc bych si ale přál, aby mi vydrželo zdraví a mohl odběhat vše, co si naplánuji. A nemusí to být na 1. ligu, ultra-atlety napodobit nedokážu. Bude stačit dobrý pocit, že jsem pro úspěch udělal vše, na co mi zbyly síly. Pro mě bude úspěchem dokončení závodu, což je pořád dost velká ambice.