LETKOVSKÁ ČTYŘICÍTKA 2019

Tuto trať jsem běžel jen jednou, v roce 2017 a i letos jsem si ze tří různých délek vybral trať nejdelší, která kvůli pracím na Radyni měřila 42 km, a měla převýšení 1250 m. Kromě půlmaratonu si ještě šlo zvolit 33 km, bez Radyňské smyčky.

Úvod byl ve znamení zmatku, protože jsem ve svém novém Garminu nemohl najít staženou trasu, podle které jsem chtěl navigovat. Moje rozklusání tak bylo omezeno na 350 m a zbytek času jsem laboroval s hodinkami a mobilem. Stejně jsem nic nevyřešil, ale značení se nakonec ukázalo skvělé a já jsem nekufroval a tuto navigační berličku nepotřeboval.

Na obě dlouhé tratě bylo přihlášených asi 60 běžců a běžkyň. Po startu jsem vystřelil jako splašený kolouch a držel se dlouho asi na třetím místě. Už tehdy jsem věděl, že dělám chybu, nevím, jestli se někdy naučím zbytečně rychlým startům vyhnout, to asi nebude v moudrosti stáří, ani ve zkušenostech. Po nějaké době mě doběhl budoucí vítěz kratší tratě a ptal se mě, kterou z tras běžím a jestli to není moc rychlé. Chvilku jsme běželi spolu a pak jsem ho zřejmě motivoval a tak přidal a vzdálil se mi. Byl jsem tedy čtvrtý. Pak mě doběhl Pavel Vrána, budoucí vítěz mojí kategorie a ptal se mě na to samé. I on mě po chvilce opustil, ale ještě asi na 20. kilometru jsem jeho cop viděl v dálce před sebou. Na první občerstvovačce jenom přeběhl a nic si nevzal, což mě překvapilo.

Jak jsem už zmínil, tempo jsem nasadil příliš ostré. Na 10. kilometru jsem měl čas 50 minut, na 20. kilometru to bylo 1 h 40 minut, ale na 30. kilometru to už bylo 2 h 40 minut. Asi na 25. kilometru byla občerstvovačka v Sedlci, kde se kratší a delší trať rozdělovaly. Tam jsem zjistil, že z těch čtyř kluků běželi tři na Radyni a jenom jeden tu kratší trať. Byl jsem tedy čtvrtý. Na 27. kilometru jsem byl už hodně tuhej, tempo šlo dost dolů a já pomalu přestával závodit. Tam jsem potkal rodinu i se psem a jim jsem to rovnou říkal, že už jenom dobíhám, že už nemůžu, přestal jsem závodit. Těsně předtím mě předběhl další borec, který lépe hospodařil se silami.

Po Radyni jsem opět doběhl na stejnou občerstvovačku, ze které to teď do cíle bylo 9 kilometrů. Je to velmi těžký úsek trati, většina je do kopce a v náročném terénu. Další občerstvovačka, která zde ještě loni asi 6 km před cílem byla, se letos nekonala. Byl to očistec ve šnečím tempu, ale cíl se přece jen blížil. Zpočátku jsem myslel, že čas 3:52 z roku 2017 hravě překonám, pak jsem doufal aspoň, že to bude pod 4 hodiny a v závěru mi už bylo vše jedno. Nakonec jsem doběhl v čase 4:02:47. Věděl jsem, že jsem celkově na pátém místě, jen jsem neznal umístění v kategorii. Ukázalo se však, že dva úžasně rychlí borci jsou mladíci a v kategorii M40+ na mě přece jen zbylo třetí místo.

Závěrem můžu říct: krásná trať, těžký závěrečný úsek, přepálený začátek, možná nedostatečné občerstvování na trati, skvělá podpora rodiny na a spokojenost v cíli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *