Barokomaraton je mojí srdeční záležitostí a od doby, kdy pravidelně běhám, jsem ho vynechal jen jednou. Tento rok jsem, stejně jako vloni, zvolil maratonskou trať. Doufal jsem, že se mi podaří zlepšit si čas, který jsem zde před rokem zaběhl a možná i vyhrát kategorii. Spousta borců totiž zvolilo trať půlmaratonu nebo naopak 100-ky a hodně se jich nedostavilo.

Noc před závodem byla deštivá, ráno bylo asi 12° C a jen těžko se dalo říct, kolik deště spadne v průběhu závodu. Atmosféra na Velké louce v Plasích však byla jako vždy vřelá. Kosťa Wiesner, ředitel závodu, po krátkém přivítání okamžitě započítal a trochu překvapivě vyslal závodníky na maratonskou trať.

Běželo se mi skvěle a snažil jsem se běžet zadrženě a šetřit síly. Po pár kilometrech, kdy se pozice závodníků trochu ustálila, jsem si chvilku pokecal s vedle běžícím klukem o našich cílech. Oba jsme chtěli běžet čas pod 3:30 a on na mou adresu prohlásil zajímavou věc, na kterou jsem pak myslel a to, že vyšší věk na trati maratonu není žádným omezením. Za chvilku nás předběhli dva kluci a on se k nim přidal a utekl mi. Myslím, že jsem byl asi na 11. pozici a až po delší době mě předběhl ještě jeden kluk a nechal mě na 12. místě.

Na 10. km jsem zaznamenal mezičas 48´50“ což bylo podobné jako vloni a vzhledem ke kopcovitému začátku to mohlo být klidně o minutu nebo dvě pomalejší. Druhá desítka mi trvala 47´50“ a na 20. km jsem byl v čase 1:36:37. Polovinu závodu jsem zaběhl asi za 1:41 minut. To byl velmi ambiciózní začátek a s ohledem na celkový výsledek se to ukázalo být příliš rychlé. Běželo se mi ale vcelku dobře a krize přišla až někde mezi 31. a 37. km, do té doby jsem se pořád snažil o tempo 4´40“/km po rovině a o rychlé seběhy kopců. V kopci na Čoubák mě předběhl kluk, který mě už delší dobu pomalu dobíhal a s ním běžela i holka. Byl jsem tedy na 14. pozici a každý kopeček mě už hodně zpomalil. Ta holka nakonec doběhla na 8. místě v čase pod 3:26 (!) a takový závěr závodu bych já sám rád někdy předvedl. Před občerstvovačkou na 37. km jsem si za sebou všiml dalšího pronásledovatele. Tam jsem do sebe hodil gel s rychlým cukrem a špetkou kofeinu a na značce 37. km jsem si změřil poslední mezičas.

Posledních 5 a něco kilometrů mi trvalo 25´35“ což odpovídá tempu 4´43“/km. V posledním táhlém kopci na Šebíkov jsem se svému pronásledovateli vzdálil a už jsem si byl jistý, že to udržím až do cíle. Tato část trati je většinou z kopce, ale je zde pro již unavené nohy i náročný lesní single track. Jsem rád, že mi v závěru zbylo dost sil na solidní tempo, které vydrželo až do cílové rovinky. Doběhl jsem v doprovodu svých synů, kteří si dali poslední metry se mnou. Výsledný čas 3:32:27 byl o víc než 2 a půl minuty horší než vloni. Kategorii M59 jsem vyhrál, celkově jsem skončil 14.

Horší celkový čas mi radost z vítězství v kategorii trochu kazil. Když jsem si ale s odstupem času uvědomil, že druhý z padesátníků doběhl půl hodiny po mně, že i v kategorii čtyřicátníků bych skončil na 4. místě a že vůbec můžu být rád, že jsem zdraví a můžu běhat, tak se mi radost z vítězství opět vrátila. Obrovský dík patří moji rodině, která mě i v tomto sychravém počasí vyhlížela téměř na všech občerstvovačkách a dodávala mi morální síly. A ještě vzkaz pro kamarády – pořadatele: Připojuji se ke vší té chvále, co jste již obdržely, ale zároveň mám drobnou výtku: Už druhý rok mi chybí cílová fotografie, takže příští rok neběžím a hlásím se obsluhovat cílový fotoaparát.