Závod ze série Trail Running Cup jsem si chtěl vždy vyzkoušet a letos se mi Krkonošská padesátka skvěle hodila do kalendáře. Moje očekávání, že na startu ve Špindlu potkám samé barevně vyladěné a vystylované běžce a běžkyně se částečně potvrdilo, celková atmosféra v areálu Svatého Petra však byla skvělá. Z repráků znělo AC/DC, Judast priest i do Krkonoš se hodící Trautenberk. Od pořadatelů bylo sympatické posunutí startu o 15 minut kvůli dlouhé frontě u úschovny a prezentace opozdilců, v 09:15 však zazněl výstřel a 204/116 běžců vyrazilo na dlouhou/krátkou trasu.

První část trati byla plná samých nej. Byl to okruh dlouhý asi 14 km, který se vracel do prostoru startu a cíle, vyběhli jsme na něm nejvýš (asi 1290 m n. m.), nastoupali nejvíc (asi 655 m na prvních 9 km) a technický kamenitý seběh poskytoval asi nejhezčí výhledy. Běžel jsem ho 1 h 27 min a prvních 10 km mi trvalo 67 a půl minuty (6‘42‘‘/km). Při seběhu jsem asi 3krát ustoupil mimo stezku a dal jsem přednost dolů pádícímu běžci, takhle rychle tančit po kamenech já neumím.

Po prvním občerstvení se dále běželo obloukem přes Svatý Petr pod hotel Horal, kde byla občerstvovačka na 18. km a pak po dřevařské cestě k Boudě u Bílého Labe. Krátce za občerstvovačkou a vlastně kousek od našeho penzionu jsem potkal rodinu, která mě zde vyhlížela. Další mezičas jsem si cvaknul na 25. km. Těch 15 km jsem zaběhl za 1 h 33 min (6‘15‘‘/km), nastoupal jenom 515 m a polovinu závodu jsem měl za 2 h 41 min.

Dřevařská cesta se táhla, byla nekonečná. Na začátku jsem se držel skupinky „hůlkařů“, pak jsem jim kousek poodběhl, až už jsem neslyšel to ťukání hůlek a při seběhu do údolí Bílé Labe mě jeden z nich doběhl a zmizel v dáli. Byl to udělaný kluk, nesložené hůlky v jeho ruce vypadaly jako příbor, v cíli byl o téměř 7 minut dřív než já, což potvrzuje, že na trailu je lepší ten, kdo umí rychleji běžet z kopce dolů. Za Boudou u Bílého Labe mě doběhl mladý kolouch v růžovém tričku, zřejmě z Jablonce n. N., a spolu jsme se o vedení přetahovali téměř až do cíle.

Trať mi trochu splývá, pamatuji si Medvědí boudu, pak Patejdlovu Boudu, kolem Labe k Medvědímu kolenu a před Špindlem doprava do lesů a nahoru pod Medvědín, kousek po sjezdovce v tom největším stoupání a pak po cyklostezce na Mísečky, dál až k Labské a zpět do Špindlu. Občerstvovačka byla ještě na 27., 33. a 41. kilometru, tedy celkem 5, což na teplotu 24ºC stačilo. Trať byla nádherná a náročná, kratší odpočinkové úseky střídaly technicky těžké seběhy, nebo krpály. Před občerstvovačkou na Medvědím koleně jsem se opět radostně shledal s rodinou a řekl jim, že bych ve 14:45 mohl být v cíli.

Dál jsem běžel skoro pořád sám, před nebo za růžovým kolouchem. Na chvilku mě doběhla holka, která dobíhala na občerstvovačky dlouho po mně, a právě tam slyšela, že běží jako čtvrtá žena. To nalije novou krev do žil. V kopci pod Medvědínem jsem jí utekl, doběhl jsem ještě asi dva hodně vyřízené běžce a další dva předběhli mě. Na občerstvovačce na 41. km nám říkali, že jsme už v takové cílové 8 km dlouhé rovince. Já si pomyslel, že to bude nejspíš 9 km a z toho aspoň 4 km budou do kopce (nakonec to byly jen 2 km). Kolouchovi, který do sebe házel kelímky koly jako o závod, jsem řekl, ať tolik nepospíchá. Ale darmo, ani obsluze nepoděkoval a pádil z kopce dál.

Na 40. km jsem si cvaknul poslední mezičas: 15 km za 1 h 44 min (6‘52‘‘/km), nastoupáno 490 m a od startu 4 h 25 min. Na posledních 10 km trati jsem celkem pyšný, zvládl jsem je za 1 h a 1 min (6‘02‘‘/km). Přestal jsem se šetřit a začal závodit. Pustil jsem to z kopce přes bolest, co to šlo. Doběhl jsem koloucha a utekl mu. Pak přišel kopec, kolouch mě doběhl a spolu jsme došli odpadlíka. Za kopcem jsem si opět vzal vedení já, funěl jsem jak lokomotiva, natáhl krok a už jsem to nepustil. Seběh do Špindlu kolem vojenské zotavovny a kolem bazénu na most, jsem si i přes bolest užíval. Nikdo přede mnou, nikdo za mnou, 300 m před cílem mě vyhlíží natěšená manželka a ve stínu sedí kluci s Aurou. Co víc si přát! Na koloucha jsem v cíli musel počkat další 4 minuty, předběhlo ho ještě 8 běžců, včetně dvou žen. Ještě se mají hodně co učit mladíci… Výsledný čas 5:26:32 určitě splnil očekávání, v celkovém pořadí 36. místo, v kategorii padesátníků 6 místo.

Pár mouder starého zbrojnoše na závěr:

• Tohle byl můj asi nejtěžší trail (3 dny jsem pak neběhal kvůli mnohočetným frakturám svalstva) a je to opravdu jiná běžecká disciplína, která vyžaduje hodně naběhaných kilometrů v podobném terénu. Borci s maratonem za 3 h, kteří zvládnou 50 km za 3 h 40 min to tady dají za 4 h 40 min, ale ne bez zkušeností běhu v horách. My obyčejní smrtelníci jsme rádi, že si přitom nerozbijeme ústa
• Obdivuji všech 16 běžců, co to zvládli pod 5 hodin, a ještě víc smekám před chlapy z kategorie starších. Padesátníci na celkovém 6., 8., 11., 19. a 23. místě! A všichni o parník přede mnou, klobouk dolů chlapi
• Dobrý závěr samozřejmě ovlivní dobrý pocit ze závodu a dá tělu mnohem lepší informaci, než když člověk v závěru zhasne, jak se to stalo kolouchovi, ale stát se to může nám všem
• Není nadto mít podporu na trati i v cíli. Dalo by se to zvládnout z Plzně během soboty, ale vstávat za kuropění, strávit přes 6 hodin v autě a přes 5 hodin na trati, to je lepší aspoň zkrácený víkend ve Špindlu