Je září a je téměř dokonáno. Do svátku patrona České země, 28. září, kdy bude start Spartathlonu, už moc času nezbývá. Srpen se docela povedl, i když byly dny, kdy něco bolelo víc než obvykle a já se bál, aby zdraví ještě vydrželo. Ale byly i dny, kdy jsem cítil, že lepší to už zřejmě
Pochyby, jestli trénuji dobře a narůstající respekt i strach ze závodu, to jsou nejčastěji se vracející myšlenky a pocity v průběhu července. I když vše běží, jak má, nebo spíš jak si myslím, že by mělo jít, a nevynechal jsem dosud ani jeden trénink. První týden v červenci ještě trávím v Krkonoších a až do pátku běhám
Jestliže cesta je cíl, tak by možná bylo dobré tu moji cestu na Spartathlon popsat. Určitě nebude lehká ani dokonalá, možná bude plná škobrtnutí a smutků, ale taky radosti, naděje a těšení se. A hlavně to bude moje vlastní cesta. Pro začátek jsem si vymyslel tyto milníky: Jsem na začátku června, čeká mě necelých 120
O tomto ultra závodu, který se běhá v polovině května v Řecku mezi městy Delfy a Plataje, jsem se, stejně jako o Immortals race, dozvěděl ze seznamu kvalifikačních závodů na Spartathlon. Běhá se zde 59 km dlouhý závod s názvem Běh devíti múz a každý rok je věnován jedné z nich, letos to byla Terpsichoré – múza tance. Euchidios
Na tento závod s vůní sladu z nedalekého pivovaru jsem se už několikrát chystal a z různých důvodů mi to zatím nevyšlo. Vzdálenost 100 km i delší jsem už párkrát uběhl, ale rovinatá, okruhová stovka s důrazem na co nejrychlejší čas je asi něco, co chce každý běžec dlouhých tratí zkusit. Určitě je to výborná příprava na takové ultra,
Příjemné vzpomínky na můj loňský první běh na 24 hodin na K6 v Konstantinových lázních způsobily, že jsem letos i přes zdravotní potíže a nedostatečný trénink zatoužil po stejném zážitku. Nejvhodnější termín a místo se zdál být 4. – 5. listopad 2023 na atletickém stadionu v Plzni. Trochu jsem se bál těch dvou levotočivých zatáček na
Forestova šestka se v Záluží běhá už od roku 2014 a své oblíbence si dávno našla. Já jsem ji běžel jenom dvakrát v roce 2016 a 2018. I když se už 2 roky snažím onálepkovat pojmem ultramaratonec, těchto 6 ostrých kilometrů mě má ujistit, že když nikde nic nerupne, tak mám už asi nohy v pořádku. Celých 10
Tento provokativní titulek nemá za cíl přilákat zvědavé čtenářky, pojmenoval jsem tak diagnózu, stručně shrnující svalové problémy, které mě opakovaně trápí. Fotky nebudou, protože by na nich nebylo nic vidět, trojice hýžďových svalů (velký, střední a malý) jsou naskládány jeden přes druhý, v hloubce pod nimi vede napříč sval hruškovitý (piriformis) a po zadní straně stehna
Běžců na ultra vzdálenosti asi přibývá, ale pořád jsou nejméně početnou a velmi podivnou skupinou. I já jsem asi před rokem do tohoto světa nakoukl a rád bych napsal několik mých prvních dojmů. Nevím, jestli to bude čtení pro běžce či neběžce, možná jen pro zvědavé čtenáře. Protože se můj vztah k běhu, můj pohled a
Na tento závod jsme narazili úplnou náhodou v informačním centru italského městečka Sistiana, kde manželka sáhla po letáčku s názvem „La Corsa della Bora“ (a dlouho si pak vyčítala, že mi ho podala). Bylo to ještě před závodem na 140 km v Řecku a vzdálenost 164 km se mi zdála dobře navazující, lednový termín (07.01.2023) dostatečně vhodným k naběhnutí
Na tento závod jsem přišel úplnou náhodou a ihned mě uchvátil. Běhá se v Řecku z Tripolisu do Kalamaty, přes Spartu a pohoří Taygetos, spojuje čtyři památníky řeckých „nesmrtelných“ hrdinů, měří 140 km, nastoupá se na něm asi 2600 m a trať neopouští asfalt. Letošní 8. ročník byl věnován stému výročí konce řecko-turecké války o území v Malé
Je to moje srdcovka! Běžel jsem zde svůj úplně první závod, celkem 5 maratonů a 3 půlmaratony, s letošním pozvolným přesunem k ultra dlouhým závodům se tady nabízela stovka. Jako ultra maratonský mimino se zde chystám sbírat zkušenosti a ve zdraví to přežít. Jako troufalec si věřím, že to dám pod 12 hodin, a dokonce tajně doufám,
Závod ze série Trail Running Cup jsem si chtěl vždy vyzkoušet a letos se mi Krkonošská padesátka skvěle hodila do kalendáře. Moje očekávání, že na startu ve Špindlu potkám samé barevně vyladěné a vystylované běžce a běžkyně se částečně potvrdilo, celková atmosféra v areálu Svatého Petra však byla skvělá. Z repráků znělo AC/DC, Judast priest i do
Tento závod jsem si našel v termínovce a zalíbil se mi jak místem konání, tak délkou i profilem. Měl sice dražší startovné a byl to první ročník, což je vždy neprobádaná půda, a taky nejsem žádný horský ultra běžec, ale chtěl jsem to prostě zkusit. Měl to být čistě zážitkový závod, s cílem užít si panoramata, výhledy
Běh na 24 hodin je zážitek, který asi nepůjde popsat stručně, ale pokusím se. K závodům ultra jsem pokukoval už dříve, ale covid a pak i zranění mi znemožnily absolvovat běh na 100 km. Proto když to letos šlo, přeskočil jsem splnění této mety a přihlásil se rovnou na H24. Slýchal jsem, že 100ka je těžší
Startovné zdarma jsem na tento závod vyhrál na Vánočním maratonu na stejné trati, stačilo jenom místo 6 kol (7032 m), uběhnout 7 kol a 776 m. Vánoční maraton jsem si zde protrpěl v čase 3:39 a tak jsem byl zvědavý, jestli se vcelku úspěšná zimní příprava potvrdí v závodě o něco delším, než je maraton.
Ještě v létě při pozvolném návratu k běžnému tréninku bych si na letošní zaběhnutý závod v maratonu rozhodně nevsadil a možná jsem s tím měl počkat, ale znáte to: Touha je zázrak. Celý říjen jsem zvládal týdenní objemy přes 70 km a v listopadu i přes 80 km a nesložil mě ani občasný intervalový trénink. Když tělo vydrželo i 5,5
Když nepočítám virtuální závod Forestovo F14 vloni v říjnu, tak jsem závodil naposledy na Barokomaratonu v září 2020. Po dlouhých peripetiích se svalovým zraněním, složitým po-covidovým návratem k fyzickým aktivitám a výpadku v tréninku jsem nedoufal, že bych si letos mohl nějaký závod dát. Ve chvílích nejtěžších bych všemohoucímu slíbil cokoliv, včetně zřeknutí se závodního běhání, jen abych zas
Spíš než o trénink půjde o soupis přetrvávajících potíží se zraněnými hamstringy a po-covidovým strádáním, vždyť za prvních 6 měsíců roku jsem naběhal méně než 260 km, což u mě obvykle býval slabší měsíc. Rok 2021, kdy jsem v červnu měl završit svoji první běžeckou desetiletku, tak zatím moc chválit nemůžu.
Po téměř deseti letech běhání jsem trochu zavzpomínal na své běžecké boty a na události, které se k nim vážou. Žádný z výrobců bot mi boty zdarma nedává, proto můžu jednotlivé značky chválit i hanit, a je jasné, že Vy můžete mít názor naprosto opačný.
Barokomaraton je skvělý podnik a na start maratonské tratě zde jsem se letos postavil už popáté. K tomu tři půlmaratony, takže by se dalo říct, že tu znám každý kámen. Letos to byl můj teprve druhý závod, takže velká sláva, vybrat sváteční šat, nejlepší boty a hurá na to!
Po dlouhém období půstu konečně závod! A hned první ročník maratonské tratě ze Stříbra do Plzně kolem Hracholuské přehrady, řeky Mže, přes Krkavec, s cílem u Velkého Boleveckého rybníku. Moc jsem se těšil! Už na nádraží v Plzni se sešla pěkná partička běžců a ve stínu stromů na náměstí ve Stříbře to celkem bylo 39 ke startu
Maraton okolo Boleváku jsem už jednou běžel, bylo to v únoru 2016. Tehdy nás na startu stálo asi 20. Letos se na maratonskou trať přihlásilo přes 60 běžců a běžkyň a spolu s půlmaratonem a desítkou se nás tam sešlo asi 230. Spousta lidí se dohlašovala na místě a to způsobilo, že se čas startu posunul asi
Zatím jsem nechyběl na žádném ze čtyř ročníků tohoto závodu s nádhernou tratí. Letos byla kvůli rekonstrukci výpadovky z Plzně na Most tato trať pozměněna a přiblížila se ještě víc všem těm stezkám, po kterých téměř denně běhám, nebo zde venčím psa. Při pohledu do mapy na její vyznačení jsem hned věděl, kudy poběžíme.
Maraton pod 3 hodiny se mi povedlo zaběhnout v říjnu 2017, kdy vlastní příprava na něj začala už v říjnu 2015 a byla docela náročná. Snad i proto jsem se po splnění tohoto snu až do letošního října silničním maratonům vyhýbal. Třeboňský maraton jsem si vybral náhodně na popud kamarádů, kteří tam plánovali jet, a příprava na
Na tuto akci mě už před pár lety upozornil soused, který v Bovci trávil dovolenou. Pročítal jsem si propozice, prohlížel fotky a to stačilo, abych si Bovecký maraton dal do plánu svých příštích závodů. Letos jsem vynechal Barokomaraton a mohl absolvovat Bovec i Jeseníky.
Tento maraton jsem si chtěl zaběhnout už dávno, protože Jeseníky dobře znám, ale kvůli Barokomaratonu, který je mojí srdcovkou, jsem svoji účast odkládal. Jsem rád, že se mi to letos konečně povedlo. Počasí v den závodu vyšlo naprosto skvěle, bůh přeje odvážným a bouřky se vybouřily v pátek, při našem příjezdu.
Tuto trať jsem běžel jen jednou, v roce 2017 a i letos jsem si ze tří různých délek vybral trať nejdelší, která kvůli pracím na Radyni měřila 42 km, a měla převýšení 1250 m. Kromě půlmaratonu si ještě šlo zvolit 33 km, bez Radyňské smyčky.
Na této trati jsem už běžel třikrát a pokaždé to byl pro mě silný zážitek, ale letos jsem se trochu obával. Vloni jsem běžel půlmaraton dvakrát a časy se nebezpečně přibližovaly k 90 minutám. Trénink letos sice nebyl úplně špatný, ale o nějaké velké formě nic nenasvědčovalo. Když jsem si asi 11 dní před závodem dával
Počasí desátému ročníku Norbiho 12 přálo a můj již šestý start na tomto otevíracím závodě sezóny se myslím rovněž vydařil. Na začátek jsem se pozdravil s pár kamarády, prohodil pár slov a šel se rozklusat. Chvilku jsem přemýšlel, že si nechám pod tričkem tílko, ale nakonec jsem šel úplně nalehko.
Vloni se tento závod běžel prvně jako Litický nočník v Liticích. Mně se na něj nepovedlo přihlásit, kapacita startujících byla omezena a já si vzpomněl už pozdě. Letos se Nočník běžel u nás v Záluží, a tak jsem si to nemohl nechat ujít. Závod provázela skvělá atmosféra a moc dobré zázemí v malém sále Zálužského kulturáku. Těšil jsem
Třetí závod ze série Pilsen trail táhne každý rok větší počet běžců všech výkonnostních skupin. Letos se jich v kempu Ostende sešlo přes 400 a na maratonskou trať se jich přihlásilo přes 80. Kromě dětských běhů se ještě běžely tratě dlouhé 11,5 km a 18 km.
Kosťu Wiesnera znám asi 7 let, od roku 2011, v tu dobu jsem sám začal běhat a do Záluží, kde oba bydlíme, jsem se přestěhoval asi 2 roky předtím. Kosťa dokázal v běhu velké věci už dřív, ale letos se mu povedlo zaběhnout Spartathlon, legendární běh z Atén do Sparty měřící 246,8 km. To stálo za to, abych
Tento závod poprvé pořádaný v roce 2014 si už našel své příznivce a hodně běžců z Plzeňska si ho pravidelně zapisuje do diáře. Letos přilákal na start asi 240 běžců! Pro Záluží to bude akce větší než Svatojakubská pouť v Ledcích. Jiří Cipra (ředitel) to dělá srdcem a dělá to dobře. Letos navíc pro všechny závody, které
Tento půlmaraton se startem a cílem na Náměstí republiky v Plzni láká běžce svou krásnou tratí, která obkrouží půl Plzně, vede kolem řek, parků i přes samotný areál Škodovky. Přeběhy a uzávěrky silnic jsou navíc velmi dobře zabezpečeny. Letos se závod konal potřetí a taky kvůli možnosti běžet tuto trať ve štafetě, přilákal asi tisícovku běžců.
Charitativní běh pro Exodus se letos konal po čtvrté a já jsem rád, že jsem si ho mohl prvně zaběhnout a taky přispět na dobrou věc. Delší trať měla být dlouhá 11,5 km, ale nakonec to pořadatelé natáhli jenom na 9 km. Proti jiným ročníkům to ale nebyl nudný běh uličkami obce, ale docela výživný
Barokomaraton je mojí srdeční záležitostí a od doby, kdy pravidelně běhám, jsem ho vynechal jen jednou. Tento rok jsem, stejně jako vloni, zvolil maratonskou trať. Doufal jsem, že se mi podaří zlepšit si čas, který jsem zde před rokem zaběhl a možná i vyhrát kategorii. Spousta borců totiž zvolilo trať půlmaratonu nebo naopak 100-ky a
Povedlo se mi přemluvit tohoto, nejen v západních Čechách, výrazného běžce, aby mi dal svůj email a odpověděl na pár otázek. Jeho odpovědi snad budou zajímat i vás, a možná napoví, jak být lepším běžcem. Nobuyuki mi úvodem prozradil, že důvod, proč začal běhat, byl ten, že tři roky po svatbě přibral 20 kg (z 64
Na tento závod jsem narazil úplnou náhodou, když jsem potom, co jsem měl potvrzený termín ubytování na 14 dní v Krkonoších na konci května, hledal na druhý červnový víkend nějaký závod, na kterém bych pobyt v horách uplatnil. Web vypadal lákavě, trochu mě zarazila výše startovného, ale fotky z minulého ročníku a trať, která vedla zajímavými místy, způsobily,
Můj třetí start na tomto půlmaratonu byl tak trochu ve znamení obavy, jestli to proti těm dvěma předchozím, nebude debakl. Přece jen jsem rok od roku starší a letošní trénink není jako ten loňský. Doufal jsem ale, že euforie a nadšení, které jsem pokaždé na této trati zažíval, mi i teď pomůže k dobrému výkonu.
Radeč má opravdu krásnou a náročnou trať a v běžeckém kalendáři se objevuje hodně brzo. Už v loni, v cíli tohoto závodu jsem si slíbil, že se sem musím vrátit. Mým hlavním cílem letos bylo běžet „s hlavou nahoru“ a nezabloudit. K trati dlouhé 46 km jsem měl respekt i proto, že jsem toho v zimní přípravě moc nenaběhal.
Tento závod na úvod běžeckého roku jsem si letos dal už popáté a tak není co představovat. Letošní dlouhá zima připravila dva dny před svátkem Josefa docela drsné podmínky. Teplota kolem – 2 º C, která šla během dne ještě trochu dolů, hodně čerstvý vítr a větší část tratě pod sněhem, který tempo běžců zpomaloval.
Nejdřív holá řeč čísel a potom nějaké to zamyšlení. První čtvrtletí 1164 km, druhé 1075 km, třetí 1134 km a čtvrté 765 km. Celkem to dělá 4138 km (vloni 3900 km). Závodil jsem 8 krát, z toho 5 krát na maratonské trati, celkem to bylo 272 závodních kilometrů (vloni 186 km). Osobák v půlmaratonu a maraton pod
Pilsen Trail tvoří tři závody a já jsem si je letos oběhl všechny. Po dvou umístěních na bedně byl tento třetí závod téměř povinností a opět došlo na nejdelší trať. Najít potřebné síly a motivaci k přípravě však bylo hodně těžké, protože potom, co jsem si ve Stromovce zaběhl maraton pod 3 hodiny, jsem cítil, že
Vloni jsem se pokoušel zaběhnout maraton pod 3 hodiny celkem třikrát, ale z dnešního pohledu vím, že to bylo příliš brzy. Proto jsem si letos nechal tento pokus až na podzim a předtím běhal maratony po kopcích, s chutí a bez konfrontace s časem rovinatých závodů.
Vybírat z podzimní kolekce závodů je vždy těžké, ale letos jsem měl brzy jasno. Desátý ročník Barokomaratonu byl pro mě milou povinností. Tento závod jsem běžel již šestkrát, a vloni prvně vynechal, kvůli maratonu v Kladně. Taky mě láká maraton ve slovinském městě Bovec, který se letos běží 16. září, nebo jsem se mohl plně soustředit na Pražský
Letos se mi povedlo splnit slib, který jsem si dal v roce 2013 – znovu se vrátit na start tohoto skvělého závodu. Zároveň jsem ukončil dlouhý závodní půst a začal podzimní závodní kolekci. Panevropský půlmaraton je výborně zorganizovaný závod, má jedinečnou atmosféru i trať. Startovné je 200 Kč a za ně dostanete tričko, jídlo a nápoj
Tento závod je druhý ze tří závodů seriálu Pilsen Trail a letos se konal už třetí ročník. Stejně jako i v jiných závodech Pilsen Trailu, i tady se dalo vybrat z různých délek tratí. Tradičně nejvíc běžců si vybralo půlmaratonskou trať a trať na 8,5 km. Nejdelší trať měřila 44km a měla převýšení 1250 m a komu
Tuto trať jsem běžel podruhé a opět jsem zažil nečekaný úspěch. Při své první účasti v roce 2015 i včera jsem si celý průběh závodu dokonale užíval a možná proto se mi zde tak dařilo. Trať je hlavně v první polovině kopcovitá a včera to bylo i proti větru. Rozpršelo se naštěstí až v době, kdy jsem
Pilsen Trail je seriál zatím tří závodů o různých délkách, které se běhají po nádherných tratích. Vloni v dubnu jsem běžel závod Krkavec a vybral jsem si vzdálenost 23km. Líbí se mi, že pořadatelé zamíchali kalendářem a letos dali na duben závod Radeč v Brdech. Vybral jsem si trať dlouhou 48 km a pár dnů před mými
Trénink v roce 2017, jednoduše řečeno, začal moc dobře. Po vynuceném výpadku, kvůli angíně v prosinci, jsem se brzy zotavil a začal si přidávat. Zkoušel jsem běhat skoro denně, nikdy to nebylo méně než 12 km a často jsem vkládal běhy kolem 20 km. Podmínky k běhu byly od roku 2011, kdy jsem začal běhat, asi nejtěžší. Střídaly
Letos jsem běžel Norbiho dvanáctku již po čtvrté. Tento závod si oblíbilo hodně běžců napříč všemi výkonnostními úrovněmi a každoročně zde startuje kole 140 běžců a běžkyň. Já to beru jako malý test výkonnostní úrovně po zimní objemové přípravě. Na startu jsem zdravil známé tváře, rozklusal jsem se a zkontroloval tradičně skvělé značení tratě. Nesměla
Tohle zobecnění, nebo přirovnání mě napadlo při jednom běhu. Byl jsem zrovna v polovině zimní přípravy, kde převažují běhy při nízké intenzitě, tedy běhy pomalé. Představil jsem si krabičku, do které je třeba vložit dostatečné množství penízků, kterými budeme platit při podávání výkonu – při závodě.
Trénink v tomto roce byl rozdělen na tři období po čtyřech měsících. Významnými mezními body roku, a taky tréninku, byly maraton v Praze a maraton v Kladně. V prvním období jsem trénoval podle instrukcí trenéra Pavla Nováka a naběhal 1330 km. Ve druhém období jsem dost experimentoval a dostal jsem se na 1474 km. O těchto trénincích jsem už články
Forestova šestka je závod, který se poprvé běžel na podzim roku 2014. Dobře si to pamatuji, protože jsem po cestě na cvičák, kam chodím s naší Choďačkou Aurou, potkal partu kluků se sprejem, jak značí trať pro zhruba 20 prvních účastníků.
Tento blog jsem začal psát v průběhu července a srpna a všechny příspěvky o závodech jsou vlastně záznamem historie a vzpomínkami. Konečně můžu napsat něco aktuálního.
Po maratonu v Praze jsem byl opět bez trenéra a moje příprava spočívala jen na mě. Do maratonu v Kladně zbývalo 18 týdnů, se kterými jsem si mohl dělat, co jsem chtěl.
Na seriál Běhej lesy jsem slyšel hodně chvály, tak jsem si nějaký závod chtěl zkusit. Karlštejn je nejblíž a datum 18. 6., šest týdnů po maratonu v Praze, mi taky vyhovoval. Trať závodu vede jinak veřejnosti zapovězeným lomem Velká Amerika. Taky jsem chtěl zkusit, jaké ovoce přinese můj nový styl tréninku, kdy jsem šest týdnů
Pilsen Trail je seriál tří závodů, které se běhají na Plzeňsku a je možné vybrat si z tratí podobných půlmaratonu až maratonu. Krkavec jsem běžel 2. 4., dva týdny po Norbiho 12. Vybral jsem si trať 23km dlouhou, kterou jsem z části znal z dob, kdy jsem víc jezdil na horském kole, než běhal. Běžet
Norbiho 12 je pro běžce na Plzeňsku jarní klasikou a já jsem letos stál na jeho startu už potřetí. Vloni jsem si zde vyběhal svoji první „bednu“, tak jsem se moc těšil na to, jak to dopadne letos. Na startu chyběl loňský vítěz v kategorii muži 40 a neskutečný běžec Yamaguchi, byli tam ale jiní
Den D roku 2016 nastal 8. 5. 2016. Poslední dny přípravy sice poznamenala bolest hamstringů, ale nebylo to tak zlé, abych musel vynechat trénink. Určitě mi pomohlo i soustředění na Kvildě s perličkovou vanou a saunou v chatě. Trenér mi doporučil běžet tempo na čas 3:09 až 3:07 a já jsem doufal, že ho překvapím.
Za čtyři a půl roku aktivního běhání jsem uběhl celkem 5 maratonů, vždy jeden ročně. Pro rok 2016 jsem si jich naplánoval rovnou tři! První z nich se běžel kolem Velkého Boleveckého rybníku v Plzni a organizoval ho SC Marathon Plzeň v čele s panem Šroubkem. Sice mi to trochu narušilo přípravu na pražský maraton,
Trénink do květnového maratonu probíhal ještě v režii trenéra Pavla Nováka. Pořád to bylo hodně pestré a taky dost náročné. V únoru přibyly prvky jarního posilování jako například výběhy kopců 20 krát 150m, nebo 5 krát 1km. Od poloviny února do konce března byl trénink hodně výživný.
Můj oblíbený závod a maratonská trať. Poctivá příprava v horkém létě. Za červenec a srpen jsem naběhal skoro 540km ve 46-ti trénincích a 16 z nich bylo brzo ráno nalačno. Přípravu jsem si nenechal narušit žádným závodem.
Tahle půlka byla moc pěkná. Sice jsem proti rovinaté trati v Pardubicích zaběhl horší čas, ale pocitově jsem asi byl v lepší formě. A proč to byl pěkný závod? 1. Organizoval ho kámoš Kosťa, ředitel Barokomaratonu a mělo to velmi podobnou atmosféru. Navíc vyšlo nádherné květnové počasí a před vyhlašováním výsledků hrál Semtex, který přidal
Na tomto půlmaratonu jsem si udělal osobní rekord, ale nemám na něj dobré vzpomínky. Spojil jsem dvě akce – psí výstava a bonitace v kempu v Hořicích a půlmaraton – v rodinný víkendový výlet. V pátek jsme zvládli prezentaci v Pardubicích a odjeli do Hořic. V sobotu jsem nechal předvádění psa na rodině, já odjel
Moje první silniční desítka na trati Rožmitál – Březnice. Čekal jsem, že bude zima, a sníh kolem silnice cestou z Plzně přes Brdy zimu sliboval. Nakonec ale sluníčko přece jen vykouklo, protože má běžce rádo, a otužilejší z nás nastoupili na start „v krátkém“. Nečekal jsem účast zhruba 290-ti běžců a běžkyň všeho věku a výkonnostní úrovně.
První závod v roce 2015 a moje první bedna! Co víc k tomu dodat? Asi ti největší borci nedorazili. Nebo že by tam byli? Čas 52:02 byl o minutu a půl lepší než vloni. Celkově jsem skončil na 17. místě a v kategorii 3. místo za Yamaguchim zvaným Yama a Honzou Krsíkem. Oba mi v
Rok 2015 byl pro mě celkově velmi dobrý. Byl jsem šťastně nezaměstnaný a s chutí jsem se věnoval tomu, co mě baví. Na tréninku to bylo vidět. V lednu jsem dal 195km, v únoru 225km a v březnu 243km. Loňský model jarních půlmaratonů a podzimního maratonu se mi zalíbil, tak jsem to plánoval podobně.
Mikulášská 20-ka je letitý závod, který organizuje Sdružení vytrvalců Stříbro, a v roce 2014 se konal již 22. ročník. Za startovné 50Kč si můžete zazávodit na náročné kopcovité trati a v cíli dostanete teplý čaj nebo pivo. Tento závod se konal 29. 11. a měl to být můj poslední závod v uniformě. Dne 1. 12.
Po dvou odběhnutých maratonech jsem cítil povinnost ukázat se ve východoslovenském kraji, kde jsem se narodil a prožil zde 22 let. MMM je nejstarším maratonem v Evropě a i proto by měl být v plánu každého maratonce. Vlak z Prahy do Košic a zpět byl plný českých maratonců. Cestu v lehátkovém kupé sice nedoporučuji, tady
Na svoji oblíbenou trať do okolí Plas jsem opět přijel bez ambic, hlavně si užít závod a jeho atmosféru. Tento půlmaraton byl součástí mé přípravy na maraton v Košicích.
Protože jsem byl opojen tím, že jsem na Plzeňském maratonu dokázal zaběhnout čas pod 90 minut, myslel jsem si, že to už bude moje norma, že to bude snadné zopakovat, ba dokonce, že další půlmaraton bude určitě lepší.
Tento závod pod plzeňskou krajinnou dominantou, 504m vysokým kopcem Krkavcem je už nějakou dobu pro všechny běhající Plzeňany něco jako otvírání studánek nebo odemykání řeky. Převýšení na 12 kilometrové trati je asi 350m.
Pro rok 2014 jsem si vybral jarní půlmaraton v Praze, kde jsem chtěl zopakovat čas pod 1:30 z podzimu 2013 v Plzni a maraton jsem si naplánoval na začátek října v Košicích. S tréninkem jsem začal dost vlažně – velké objemy jsem nenaběhal ani v listopadu a prosinci roku 2013 a ve stejném duchu jsem
Necelý měsíc po Barokomaratonu jsem měl v plánu Plzeňský půlmaraton. Za ty 4 týdny jsem se proběhl celkem 4 krát a zkusil jak regenerovat, tak ještě navýšit formu. Mým plánem bylo dát to pod 1:30, ačkoli tomu v tréninku nic nenapovídalo. Trať ale měla být rychlá, i když ne úplně rovinatá. Myslím, že tři kola
Po loňském maratonu, jsem si do Plas přijel užít poloviční trať. Jak jsem už psal dřív, tenhle závod, jeho atmosféra i trať se staly mojí srdeční záležitostí. Stejně jako v Poběžovicích jsem kromě dobrého pocitu v cíli neměl žádné ambice. Na fotkách ze závodu je myslím dobře vidět, jak si závod užívám.
Tenhle závod je moc pěkný. Běží se z bavorského městečka Stadlern do Poběžovic, krásnou přírodou Českého lesa v prostředí bývalé železné opony. Tým pořadatelů na čele se starostou obce Poběžovic připravuje tuto akci velmi dobře, prostě to dělají srdcem. Za pár korun startovného dostanete vše, co k závodu patří – tričko, jídlo, pití i odvoz
Tento závod plánovaný na 12. 5. měl být hlavním závodem celého roku a hodně mi na něm záleželo. Příprava ale nebyla ideální. Lednová bronchitida mě odstavila od běhání na 3 týdny. V únoru jsem naběhal 164km. Zajímavý byl březen, protože jsem ho skoro celý strávil v Irsku. Běhal jsem v městských parcích, po pěšině nedaleko
Začátkem roku 2013 jsem se pustil do přípravy na maraton v Praze, který se měl konat 12. 5. V lednu mě ale schvátila bronchitida jak prase (slova dnes už nebohého MUDr. Pecháčka). Tři týdny bez běhu a leden teda jenom 80km.
Po debaklu v Plasích jsem se těšil, že jsem zdráv, a s chutí jsem se pustil do tréninku. Od ledna do konce března jsem naběhal asi 570km, k tomu přidal nějaké kilometry na běžkách a občas protočil v práci rotoped.
Datum mého prvního maratonu jsem stanovil na 8. 9. 2012 – Barokomaraton v Plasích. Tento závod se stal mojí srdeční záležitostí a pokaždé když slyším píseň Daniela Landy – Touha, jsem v duchu na startovní lajně a znova prožíván tu atmosféru.
Na tento závod bych nejradši zapomněl, a to kvůli své blbosti. Po měsíci běhání a naběhaných 120km jsem neúměrně zvýšil objem kilometrů z 30-ti na 60km týdně a doplatil na to. Akutní zánět achilovky, pár týdnů bez běhání, pak opětovná bolest. Rozhodl jsem se běžet, i když jsem nemohl došlápnout na patu pravé nohy.
Měsíce leden až březen patřili přípravě na můj první „rychlý“ půlmaraton. Po debaklu v Plasích jsem si svou reputaci sportovce hodlal vylepšit. V lednu jsem dal 165km a 5,5 hodiny na běžkách, v únoru 200km a skoro 4 hodiny na rotopedu a v březnu 204km. 31. 3. jsem svůj první silniční půlmaraton dal za 1:36:29.
S pravidelným běháním jsem začal v červnu 2011. Potřeboval jsem zhubnout, protože jsem se dostal na ohromných 84kg. Jako biker jsem věděl, že hoďka na kole 3 x týdně nebude stačit, zato hoďka běhu, to je jiná…
Toto období roku mělo dva vrcholy v podobě závodů – jedním bylo MČR na 100 km v Plzni 23.03.2024 a připravoval jsem na něj s trenérem. Dalším byl závod Euchidios Hyperathlos na 215 km v Řecku 17.05.2024 a trénink jsem si už řídil sám. Myslím, že něčí trénink může inspirovat, ale nedá se opsat, proto zde odhalím i medicínu,
V dnešním světě s přebytkem informací o všem možném je otázka tréninku pod dohledem placeného odborníka zvaného trenér, stále předmětem diskusí mezi běžci. Jsem přesvědčen, že pokud jde o pravidelné běhání sloužící ke zlepšení kondice, tak žádného trenéra není třeba. Pokud jde o cílené zlepšování, či o přípravu na závod (ať je třeba úplně první) stojí využití
V letošním roce jsem naběhal slabých 2636 km a proti loňským rekordním 5030 km je to značný nepoměr. Předloni to ovšem bylo pouze 1747 km, takže příští rok by to mohlo být opět někde nahoře. Tréninky si zde zapisuji čtvrtletně, letos jsem to však zanedbal, (možná nebylo o čem psát), a tak se to celé musí