Maraton okolo Boleváku jsem už jednou běžel, bylo to v únoru 2016. Tehdy nás na startu stálo asi 20. Letos se na maratonskou trať přihlásilo přes 60 běžců a běžkyň a spolu s půlmaratonem a desítkou se nás tam sešlo asi 230. Spousta lidí se dohlašovala na místě a to způsobilo, že se čas startu posunul asi o 10 minut. 

Žádné velké ambice jsem neměl, dokonce jsem si poprvé říkal, že když mi to nepůjde, tak to klidně vzdám. Ale nakonec si člověk řekne, že závod v maratonu je přece svátek a tak je k tomu třeba přistoupit. Krátce po startu se přes pole maratonců přehnala skupinka rychlých běžců z trati na 10 km na čele s Marcelou Joglovou, která to nakonec samozřejmě vyhrála. Byla radost chvilku sledovat její nádherný běžecký styl. V polovině prvního kola jsem se usídlil ve dvojici s jedním běžcem a celé další kolo jsme si povídali. Byl to Zbyněk Vondrák, předloňský vítěz 100 km dlouhé trati na Barokomaratonu.

Po tomto příjemném začátku se už nic zajímavého neudálo. Závod se běží na 13 kol (3,2 km), člověk předbíhá pomalejší běžce z půlmaratonu a maratonu i o několik kol, přemýšlí si o vlastním tempu, o doplňování energie a o možném výsledném čase. Maraton běželo i několik hodně rychlých běžců a 5 z nich předběhlo o celé kolo zas mě.

V Třeboni jsem zaběhl čas pod 3:04 v tempu 4‘21/km, tady jsem to takhle dobré neočekával, ale v čas pod 3:10 jsem přesto doufal. První kolo jsem běžel tempem 4‘15‘‘/km a další čtyři kola to bylo v tempu pod 4‘20/km. Pak jsem začal zvolna zpomalovat. Na 20. kilometru (krátce po 6. kole) jsem ještě měl čas 1:26:47, ale v každém dalším kole jsem ztratil nejdřív minutu, potom dvě, tedy tempo 4‘45‘‘/km a pak i přes 5‘00‘‘/km. Gel jsem si vzal po 4. kole, po 7. a po 10. kole. Posledních 5 kol jsem víceméně protrpěl.

Nakonec jsem doběhl v čase 3:14:48 na slušném 9. místě a v kategorii M50 jsem byl první. Zklamaný jsem určitě nebyl, ale čas o 10 minut horší, než ten v říjnu, je těžké rozumně odůvodnit. Před závodem bych řekl, že pod 3:10 to bude brnkačka, a nebyla. Hlavním důvodem byla nejspíš ztráta motivace závodit a předvést co nejlepší výsledek. Nechtělo se mi, a když to bolelo, sklouzl jsem do téměř tréninkového tempa. Nikdo na mě netlačil a já nechtěl nic víc, než už to mít za sebou. Jsem ale rád, že jsem završil sérii pěti maratonů v pěti měsících. Myslím, že ve čtyřech z nich jsem podal dobrý výkon a ten pátý rozhodně nebyl jenom do počtu.