Pilsen Trail tvoří tři závody a já jsem si je letos oběhl všechny. Po dvou umístěních na bedně byl tento třetí závod téměř povinností a opět došlo na nejdelší trať. Najít potřebné síly a motivaci k přípravě však bylo hodně těžké, protože potom, co jsem si ve Stromovce zaběhl maraton pod 3 hodiny, jsem cítil, že hlavní úkol sezóny je splněn. Tíha obrovského závazku, který jsem si dal, ze mě spadla, já jsem „splasknul“ a veškerá energie ze mě vyfučela.

V týdnu po maratonu ve Stromovce jsem uběhl 30 km a do Krkavce zbývaly už jenom 3 týdny. Další týden jsem to vytáhl na 77 km a další na 92 km. Žádná tempa ani intervaly, něco mezi regenerací a postupným navyšováním naběhaných kilometrů v terénu. Cítil jsem únavu, svaly pobolívaly a já se už těšil na zasloužený odpočinek, který jsem si na konec listopadu naplánoval.

Krkavec se letos běžel na tratích 12 km, 23 km a 42,5 km a přihlásil se na něj rekordní počet běžců. Vloni jsem běžel 23 km a pamatoval jsem si, jak výživná to byla trať, běžel jsem ji 1 hod 49 minut. Letos jsem to dal asi za 1 hod 55 minut, ale i to bylo s ohledem na moji aktuální formu rychlé. Ve výběhu na Chlum jsem se ještě držel zpátky, ale pak jsem se nechal strhnout krásnou tratí kolem Berounky a s tempem jsem to přehnal. Nejdřív jsem byl dost dlouho aspoň na dohled za Kristýnou a pak jsem se ustálil mezi Láďou Burdou a Tomášem Friedlem, který zvolil mnohem rozumnější začátek.

Po proběhnutí kempem Ostende, který byl i místem startu a cíle všech tratí, mě čekal výběh na Krkavec, na který vedla pouze maratonská trať. Po přepáleném začátku jsem se tohoto úseku bál, ale po občerstvení jsem byl schopen celkem slušné setrvačnosti. Láďa s Tomášem už byli pryč a za Kolomaznou pecí mě předběhl Perry, který si tempo rozplánoval líp než já. Na úpatí kopce na červené turistické směrem nahoru na Krkavec jsem potkal mladíka, který sotva pletl nohama, tak jsme prohodili pár slov. V cíli jsem ho zdravil, těch posledních 12 km běžel o 20 minut déle než já. Na občerstvovačce na Krkavci jsem potkal Honzu Krse, který začátek přepálil asi ještě víc než já, opíral se o stůl a sbíral síly. Vymačkal jsem do sebe jediný gel, který jsem si nesl, zapil ho ledovou vodou a pak dostal teplý čaj. S Krsíkovým povzbuzením „běěž!“ jsem běžel dál. Když je člověku mizerně, tak stačí, aby potkal někoho, komu je ještě hůř a hned se cítí lépe.

Těch posledních 10 km bohužel není jenom z kopce. Je zde ještě několik menších výběhů, těžký terén v lese a ostré změny směru, na které je třeba dávat pozor. U Strženky mě doběhl kluk, který byl určitě přede mnou a musel zabloudit. Šel dopředu, ale nevzdaloval se mi. Běžel jsem za ním po již známé části tratě kolem Šídlováku, Kameňáku a na hrázi Senečáku jsem cítil, že bych mohl jít před něj. Pustil mě před sebe a do finiše se mu asi nechtělo, tak jsem v posledním mírném kopečku po kraji pole za chatami natáhl nohy a vymáčknul poslední zbytky energie. Do cíle jsem doběhl v čase 3:34:54, asi 15 sekund za mnou doběhl můj společník a pak skoro 10 minut nikdo další.

Celkově jsem skončil 15., a v kategorii to bylo 5. místo. Se svým výkonem jsem spokojený, na víc jsem v tento den neměl. Možná bych se trápil míň, kdybych začátek běžel pomaleji, ale to už teď nezjistím. Ve druhé půlce, když jsem si běžel svoje, se mi běželo mnohem líp a bylo to prý na mně i vidět. Povzbudivé bylo i předbíhání běžců v závěru a dobrou tečkou byla síla, kterou jsem našel do finiše. Za hodně vděčím svému rodinnému týmu, který mě povzbuzoval na trati. V celkovém hodnocení seriálu Pilsen Trail za rok 2017 jsem se ziskem 2000 bodů obsadil za Petrem Minaříkem 2. místo, moje vytrvalá účast na všech nejdelších tratích přinesla ovoce.

K celkovému hodnoce ní seriálu Pilsen Trail je třeba říct, že jeho velkou devízou jsou nádherné tratě. Počet běžců, kteří to zjistí, se doufám bude i nadále zvyšovat. To by možná přimělo pořadatele vyhlásit více než dvě kategorie pro každé pohlaví, rozdělené věkem 40 let na mladé a staré. A taky mi při dekorování vítězů chyběla klasická „medaile na krk“. I kdyby to byl perníkový věneček na pentličce, působilo by to lépe, než igelitka do ruky. Pěkné fotky byly letos pouze z Radče, jinak nic moc, v Letkově se na trati nefotilo vůbec. Přesto se na příští ročník budu těšit a některý z těch krásných trailů si znova zaběhnu.