Za druhé čtvrtletí jsem naběhal 1075 km, což je asi o 90 km méně než v prvním čtvrtletí, celkově mám ale po polovině roku hezkých 2239 km. Trénink to není jenom počet naběhaných kilometrů. Jsem rád, že mě běh stále baví a že si v tréninku pořád dokážu najít radost a i když se mi nechce, nakonec mám po běhu dobrý pocit.

V dubnu jsem naběhal 381 km, dva krát jsem závodil, a když nepočítám rozklusání před závodem, tak to bylo celkem 26 tréninkových jednotek. Mezi závody jsem se snažil vkládat tempové i intervalové běhy, ale o systematickém tréninku nelze hovořit. Kvůli alergické reakci kůže na hrudní pás, jsem celý měsíc trénoval bez něj a musím říct, že to pro mě bylo přínosné. Prvního dubna jsem běžel svůj první „ultramaraton“ dlouhý 48 km a tři týdny potom, 22. 4. to byl půlmaraton, který se mi povedlo zaběhnout v osobním rekordu.

V květnu jsem naběhal pouze 305 km ve 20-ti jednotkách. Pokračoval jsem v intervalovém tréninku a zařadil i sérii výběhu kopců 5 × 1 km. Škola a práce však způsobily, že jsem polevil v pravidelnosti, čtyřikrát za týden je prostě málo. Doplatil na to i druhý závod ze série Pilsen Trail v Letkově (20. 5.), kdy jsem nevydržel svižné tempo až do konce.

Červen byl mnohem lepší, přinesl uklidnění po závodech, systematičnost a pravidelnost. Celkem tedy 389 km ve 27-mi trénincích. Každé úterý běhám intervaly a ve čtvrtek tempové běhy. Do běhů delších než 21 km se mi moc nechce a proto je těžké dostat se přes 400 km za měsíc.

V červnovém modelu hodlám pokračovat oba prázdninové měsíce a směřovat svoji přípravu k Barokomaratonu (2. 9.), kde poběžím maratonskou trať. Možná předtím zkusím ještě Panevropský půlmaraton v Poběžovicích. Celkově mám z tréninku dobrý pocit a i přes občasné výpadky se jejich tempo zvyšuje, hodně toho naběhám v terénu a občasný běh nalačno nebo v letním vedru má taky svůj účinek. Když vydrží zdraví a radost z běhu, bude vše dobré.