Tuto trať jsem běžel podruhé a opět jsem zažil nečekaný úspěch. Při své první účasti v roce 2015 i včera jsem si celý průběh závodu dokonale užíval a možná proto se mi zde tak dařilo. Trať je hlavně v první polovině kopcovitá a včera to bylo i proti větru. Rozpršelo se naštěstí až v době, kdy jsem už stál ve sprše.

V 11:00 odstartovalo asi 560 běžců a já se snažil nepřepálit tempo v prvních kopcích. První 2 km jsou nejprudší, za Liticemi je zase otevřené prostranství, kde se do nás opíral hodně čerstvý vítr. Úhrnné stoupání na této trati je 373 m, z čehož nejvíc je na prvních 4 kilometrech. Had běžců se pomalu natáhl a já jsem byl na 2. km asi na 12. pozici, za Liticemi jsem předběhl pozdější vítězku ženské kategorie a po seběhu do Šlovic jsem se ustálil na konci první desítky. Ve skupince jsme byli čtyři a společně odolávali protivětru. Tempo bylo velmi slušné, a tak jsem nikam nepospíchal a cítil jsem se překvapivě dobře.

V Dobřanech byla skvělá atmosféra a Tomáš Friedl vystartoval a nasadil trhák. My zbylí tři jsme se drželi vcelku pohromadě, proběhli mezičasem 10 km krátce před 41. minutou a kolem mažoretek a občerstvovačky zamířili z Dobřan na zpáteční část tratě. Tady protivítr ustal. Už na 10. km při otočce o 180° jsem si všiml, že je za naší skupinkou „díra“ a my máme slušný náskok. Když jsem zjistil, že kluk v oranžovém po mém boku ještě není v kategorii M50, začal jsem doufat v úspěch a bednu, protože vepředu byl už jen můj věčný soupeř Nobuyuki Yamaguchi.

Po nějaké chvíli jsme Tomáše doběhli a znovu běželi spolu, ale nedal se, táhl nás neuvěřitelným tempem dál. Slyšel jsem, jak kluci za mnou pomalu odpadli a do Lhoty jsme už doběhli spolu jen my dva. Byl jsem na 8. místě. Když mu jeho rodina hlásila, že běží výborně a že je sedmý, z legrace jsem jim řekl, že ho ještě hodlám předběhnout. To se už však stát nemělo. Neměl jsem sílu, abych se mu znova dotáhl na paty a naopak se vzdálenost od něj velmi pomalu začala zvětšovat.

Celou dobu jsem cítil závodní euforii, věděl, že podávám skvělý výkon, pořvával na diváky i na lidi na občerstvovačkách a kecal s běžci. Vůbec jsem nekoukal na čas a o blížícím se osobáku jsem tedy ani nevěděl. Poslední kilometry bolely, ale ani ne zdaleka tolik, jako jindy. Úplně poslední kilometr je skoro celý z kopce, zde jsem potkal podporující rodinu. Zároveň jsem slyšel, jak za mnou mladík z naší čtyřky dupe a heká a snaží se zaběhnout tento poslední kilák pod 3 minuty. Překvapení se však už nekonalo a doběhl 10 sekund po mně.

A ještě hra čísel na závěr: startovní číslo 332 – součet čísel je 8, datum 22. 4. je dohromady 8, doběhl jsem v čase 1:23:03 což je sice 9, ale původně mi v SMS zprávě poslali real time 1:23:02 a to je dohromady 8 a celkově jsem doběhl na 8. místě! Protože jsem se narodil 4. 4., byl tohle MŮJ DEN! Zaběhl jsem si osobák v tempu 3‘56“/km a v kategorii M50 skončil 2. A ještě mě vylosovali a vyhrál jsem koloběžku!

Před třemi týdny jsem běžel 48 km dlouhý a kopcovitý trail a za měsíc poběžím další. Krajský půlmaraton neměl být vrcholem mých jarních závodů, ale jen jedním ze čtyř, které jsem si na jaro naplánoval. Trénink na půlmaraton by měl být specifický, podobný tréninku na závod na 10 km a to jsem já nedělal. Proto mě můj výkon tak překvapil a až se bojím pomyslet, jaký čas bych včera asi zaběhl na trati podobné té v Pardubicích.