Pilsen Trail je seriál zatím tří závodů o různých délkách, které se běhají po nádherných tratích. Vloni v dubnu jsem běžel závod Krkavec a vybral jsem si vzdálenost 23km. Líbí se mi, že pořadatelé zamíchali kalendářem a letos dali na duben závod Radeč v Brdech. Vybral jsem si trať dlouhou 48 km a pár dnů před mými padesátinami jsem si takto chtěl dopřát uběhnutí ultramartonu.

Když jsem studoval výsledky prvního a druhého ročníku, divil jsem se, že časy pod 4:30 jsou časy asi tak prvních pěti závodníků v cíli. Uvažoval jsem tedy jaké tempo zvolit pro začátek. Minutu před startem jsem se ještě stačil zeptat Petra Minaříka, který Radeč vloni běžel, jak moc náročný závod to podle něho je. Ten mě ujistil, že je to mimořádně těžký závod a taky mi řekl, že výběhy na kopce jako je Žďár se už „chodí“.

To mi stačilo. Po startu jsem se ustálil ve skupince s jednou holkou a klukem a tempo jsme měli něco málo pod 5min/km. Počasí bylo nádherné a brzo nám už bylo teplo a vyhledávali jsme stín. Po chvilce se od nás kluk trhnul a zezadu nás doběhl jiný. Ve vedení jsme se občas střídali a spolu takto uběhly asi 30 km. Kluk, který se trhnul, asi zabloudil, protože v cíli byl hodně za námi. Pár minutých odboček mimo trať se povedlo i nám, ale v celku jsme běželi dobře a značení bylo skvělé. Na Žďáru jsem se posadil, vyklepával bordel a kamínky z bot a nechal si svůj doprovod poodběhnout. Na občerstvovačce na 34. km jsem zahlídnul už jenom kluka. Takže naše holka, která se bála, že ji utečeme, nám frnkla. Kluka jsem po chvilce doběhl, když právě močil, to jsem už já měl za sebou. V táhlém kopečku jsem se mu pomalu vzdaloval, a když jsem jednou kontroloval, jak je za mnou daleko, viděl jsem, že přešel do chůze.

Můj další boj byl osamocen a drobných zabloudění přibývalo. I když jsem měl trať staženou do hodinek Suunto, není přesnost GPS taková, aby se to na mírném rozcestí dalo poznat. Trať je ve tvaru osmičky a některými místy se běží opakovaně, někde v protisměru a na některých odbočkách je třeba poprvé odbočit a podruhé běžet rovně. Na 37. km jsem byl pořád na trati a měl jsem dostatek sil. Těšil jsem se na poslední občerstvovačku na 41. km, kde jsem si chtěl dát gel s kofeinem. Tu se mi však napoprvé povedlo minout a ocitnul jsem se ve Svojkovicích u koupaliště na místě, kudy jsem už běžel. Celou dobu jsem běžel podle bílých šipek označujících trať i po záznamu tratě v hodinkách, ale minul jsem odbočku. Závěr závodu tak byl ve znamení bloudění a frustrace.

Celkově to byl ale moc krásný závod a na některá jeho místa se určitě zajedu podívat jako turista. Poznal jsem v něm, že můj letošní trénink je doposud dobrý. Už po 21 km, při probíhání místem startu, jsem měl docela dost a chápal jsem půlmaratonce, kterým tohle docela stačí. Těžké kopce mě donutili k chůzi a s rychlostí některých seběhů to bylo podobné. Rovinu i mírné kopce jsem však byl pořád schopen běžet docela slušným tempem i po 35. km. Rozmístění občerstvovaček v druhé polovině trati na 27. km, 34. km a 41. km bylo ideální.

Tuto trať běželo asi 30 běžců i běžkyň a já jsem s časem 4:48:20 skončil na 6. místě. V kategorii veteránů, kam počítají každého, komu je letos 40 let a víc, jsem se umístil na 3. místě. Nevyhlašování kategorie M50+ je samozřejmě neúcta k stáří, ale já jim to odpustím a možná už 20. května poběžím druhý ze závodů, Letkov (44km).