Za čtyři a půl roku aktivního běhání jsem uběhl celkem 5 maratonů, vždy jeden ročně. Pro rok 2016 jsem si jich naplánoval rovnou tři! První z nich se běžel kolem Velkého Boleveckého rybníku v Plzni a organizoval ho SC Marathon Plzeň v čele s panem Šroubkem. Sice mi to trochu narušilo přípravu na pražský maraton, ale jednak jsem si chtěl tento maraton, který se zde běží několikrát do roka, odběhnout, a jednak jsem se těšil, že vyzkouším, jaké ovoce můj trénink s Pavlem nese.

Dne 13. 2. jsem tedy stál na startovní čáře spolu s dalšími asi dvaceti vytrvalci. Tento maraton se běží na 13 kol a já jsem si udělal rozpis na čas pod 3 hodiny. Teď už vím, že to bylo troufalé. Začal jsem ještě rychleji, než jsem měl v plánu a už po prvním kole (asi 3,5km) jsem měl čas o 30 vteřin lepší než plán. Po desítce jsem byl před plánem skoro o minutu. Po šestém kole, na metě 19,5km jsem ještě byl před plánem o 35 sekund, ale to už jsem začal ztrácet. Škoda, že jsem zapomněl cvaknout mezičas po sedmém kole na 22,8km, ale po osmém kole na 26.km jsem už proti plánu ztrácel 1 minutu a 37 vteřin.

V tempu jsem se začal propadat a z plánovaného 4’16“/km bylo postupně 4’53“/km. Na konci 12. kola na 39.km jsem byl v čase 2:54:26 a jestli jsem chtěl dokončit závod aspoň pod 3:10, musel jsem si máknout. Vybičoval jsem se k tempu 4’46“/km a doběhl v čase 3:09:38. Druhé místo celkově i v kategorii a bedna. Tento závod běží hlavně ultramaratonci v rámci své zimní přípravy, nebo dědkové-hobíci z okolí Plzně, takže ta bedna zas až tak cenná není.

I když byl závod hodně zpackaný, ukázal mi na důležitost zadrženého tempa v prvních pěti až deseti kilometrech. Taky mi srazil hřebínek a ukázal mi, že čas na maratonu pod 3 hodiny nebude nic lehkého a že mi to nejspíš v květnu v Praze ještě nevyjde