Tahle půlka byla moc pěkná. Sice jsem proti rovinaté trati v Pardubicích zaběhl horší čas, ale pocitově jsem asi byl v lepší formě.

A proč to byl pěkný závod? 1. Organizoval ho kámoš Kosťa, ředitel Barokomaratonu a mělo to velmi podobnou atmosféru. Navíc vyšlo nádherné květnové počasí a před vyhlašováním výsledků hrál Semtex, který přidal na náladě. 2. Celou dobu jsem běžel v čelní skupince asi 10-ti lidí a nakonec skončil 8. Ten pocit stál za to. Opět nevím, kde byli lepší borci, ale to mají smůlu. Už na startu jsem se divil, že se na lajnu nikdo netlačí, tak jsem šel dopředu. 3. Ta trať sice byla zpočátku kopcovitá, ale pak vedla přes známé městečko Dobřany a potom po cestě, po které jsem dlouhá léta jezdil na chatu u rybníka, nebo do práce na letiště. Znal jsem na ní každý kámen. 4. Opět bedna!

Začátek jsme měli velmi rychlý a v Dobřanech (10.km), kde se nám dostalo hlasité podpory roztleskávaček i místních obyvatel, jsme měli čas těsně pod 40 minut a to byl za námi nejdelší kopec. To sice bylo příliš rychlé, ale pak jsem běžel po známé části trati a ocitl jsem se ve skupince tří lidí, ve které jsme se střídali v udržení tempa. Sám bych asi zvadnul. Na posledním kilometru mě čekalo dlouhé a zdálky viditelné stoupání, ale pak už byl jenom seběh do cíle.

Čas v cíli byl 1:26:14, celkově 8. místo a v kategorii 3. místo. Medaile a věcné ceny od hejtmana kraje, který tento závod taky odstartoval. Na bedně uprostřed opět můj známý Yamaguchi, zvaný Yama nebo taky Running machine s časem o 6 a půl minuty lepším. Divím se, že Štěpán Rapp, kterému jsem na trati dlouho koukal na lýtka, a který skončil v mé kategorii druhý mi utekl jen o 35 vteřin. Později jsem ho viděl předvádět v půlce skvělé výkony.

Tuhle půlku bych si taky jednou rád zopakoval, letos se ale běžela 14 dní před maratonem v Praze.