Protože jsem byl opojen tím, že jsem na Plzeňském maratonu dokázal zaběhnout čas pod 90 minut, myslel jsem si, že to už bude moje norma, že to bude snadné zopakovat, ba dokonce, že další půlmaraton bude určitě lepší.

Když ale člověk běhá třikrát týdně, nemůže čekat zázraky. Na startu jsem se cítil dobře a pražská atmosféra mě opět dostala. Školácká chyba přepáleného začátku mě však zatím neopustila. Podle prvních lehce a rychle zaběhnutých kilometrů jsem už začal přepočítávat cílový čas. Krize mě však dostihla a moje tempo se začalo zpomalovat. Na 15. km jsem si cvaknul mezičas, abych věděl tempo před a po krizi. Vrcholem depky bylo, když mě začal předbíhat vodič s balónkem na čas 1:30. Nebyl jsem schopen se ho udržet. Na 15. km jsem měl čas 1:02:42 a tempo asi 4’07“/km. Dalších 6km jsem se vlekl dlouhých 26 a půl minuty a i se závěrečným finišem to nakonec bylo 1:29:10. Sice horší než před půlrokem v Plzni, ale aspoň jsem se do těch 90-ti minut vešel. Byl jsem spokojen, protože jsem věděl, že to mohlo dopadnout hůř.

Praha mi tedy přišla hodně těžká, určitě je to těžší půlmaraton než tři okruhy v Plzni, nebo 2 v Pardubicích. Příprava byla slabá, byl jsem machr a myslel jsem si, že si to nebudu muset vydřít. V Praze jsem skončil celkově na 459. místě a v kategorii 34. místo. Tento čas i umístění se ještě pokusím vylepšit.