Běh na 24 hodin je zážitek, který asi nepůjde popsat stručně, ale pokusím se. K závodům ultra jsem pokukoval už dříve, ale covid a pak i zranění mi znemožnily absolvovat běh na 100 km. Proto když to letos šlo, přeskočil jsem splnění této mety a přihlásil se rovnou na H24.

Slýchal jsem, že 100ka je těžší než 24 hodinovka, kterou si prý víc užiju, a taky mi říkali, že je vlastně dobře, že nevím, do čeho jdu. Ve své nevědomosti jsem si říkal, že 100ku přece musím dát za 12 hodin a pak mi stačí vydržet každou hodinu uběhnout aspoň 7 km a budu mít přes 180 km, což byl můj cíl, takže plán byl na světě.

Jako začátečník jsem měl na startu připravenou tašku plnou hadrů, téměř celý můj běžecký šatník, troje boty, několikery ponožky, ale nakonec jsem naštěstí skoro celou dobu běžel v jedněch botách, ponožkách a hadrech.

  

Po startu ve 12:00 jsem běžel pomalu, bez zbytečných zastávek, přemýšlel jsem, že bych měl ještě zvolnit, ale zas jsem si říkal, že budu mít něco do foroty, až zvolním později. První a druhou desítku jsem uběhl asi za 58 minut, třetí a čtvrtou kolem hodiny, maraton za 4h 12min a padesátku za 5h 3min. Tady jsem už cítil nohy a lekl jsem se, že by to mohl být debakl. Začal jsem přecházet do chůze. Po prvním kilometru kola, 1 minuta svižné chůze, pak na 2,2 km, za tratí, další minuta chůze. Jedno kolo (2,854 km) mi v této fázi trvalo asi 17 minut, z čehož 2 minuty jsem chodil. Celkové tempo zas o tolik nekleslo a já jsem si chůzí hodně ulevil. Šestou desítku jsem zaběhl za 1:04 (celkem 6h 7min), sedmou za 1:12 (celkem 7h 19min) a osmou dokonce za 1:06 (celkem 8h 25min). Zhruba 90. kilometr jsem proběhl v čase 9h 44min, což bylo ve 21:44 a vytouženou stovku jsem měl za 11 hodin ve 23:00.

 

Obloha byla plná hvězd. Několik ultra běžeckých hvězd na trati se mnou. Zarputile jsem dodržoval své chodecké úseky, i když se mi chtělo přejít do chůze dřív. Měl jsem je už vyměřené ne časem, ale od cedule ke stromu a od lampy k lampě. Věděl jsem, že mi bude stačit každou hodinu uběhnout 7 km i s rezervou na závěr, to je 5 kol (14 km) za 2 hodiny. Kolo mi v té době trvalo asi 22 minut.

Další dvě kola jsem běžel bez hodinek, které jsem musel dobít. Na 120. km jsem byl v čas 13h 44min (10 km za 1:22) a na 140. km v čase 16h 26min (10 km za 1:21). Další desítka mi trvala 1:26 (jediná zastávka v kadibudce) a já se v čase 17h 52min, krátce před šestou hodinou ranní ocitnul na 150. km. Do konce zbývá 6 hodin a já chci přidat už jen 30 km, 5 km za hodinu. Ještě se bojím radovat, jde to ztuha, přidávám si třetí chodecký úsek, kolo mi trvá kolem 25 minut, což je pořád skvělé. Další desítku dám za 1:23 a na 160. km jsem za 19h 15min. Radši znovu chvilku dobíjím hodinky a 60. kolem na metě 171,1 km probíhám v čase 20h 49 min.

Je krátce před devátou, chybí mi 3 kola a 200 metrů, ale hodlám běžet aspoň 4. V 09:00 vyběhnou na svou trať maratonci a stovkaři. Po deváté začíná pršet, moje láska už sedí ve vlaku do Konstantinek. Dobíhám kolo promočen a poprvé se převlékám, Honzík Němců mi pomáhá do rukávů nátělníku a bundy. Když dobíhám 63. kolo, vidím, jak mě v cíli vyhlíží Magdalénka. Je trénovaná (3krát týdně 5 km!) a tak navzdory dešti běžíme a chodíme poslední kolo spolu. Dáme ho za 25 minut. Uběhl jsem 182, 656 km za 22h 31min 46s a jsem šťastnej. Možná za jiných okolností bych v běhu pokračoval dál, reálně šlo přidat ještě 3 kola/8,5 km, ale dnes mám splněno, chybí motivace, je zima a prší. Bylo to skvělý.

Jak je možný, že se to povedlo? Možná proto, že:

Trať byla krásná, jak délkou okruhu, povrchem i prostředím. Atmosféra závodu jedinečná: legrácky na občerstvovačce, podpora v depu, furt se mě někdo ptal, jestli něco nepotřebuju, nabízené jídlo nešlo odmítat. Počasí až do deváté ráno bylo ideální, stačil mi merino nátělník, přes něj triko s číslem, čelenku jsem si střídavě nandával a zase sundával. Proti větru byla trochu zima, ale po větru skoro vedro. Zvládl jsem spolykat 16 malých gelů Agave na střídačku Baobab a Guaraca čoko, každou celou hodinu jeden, každou sudou hodinu 2 tablety proti křečím (celkem 20). Asi dvakrát mě u toho natáhlo, ale když už to bylo uvnitř, tak to tam zůstalo. Byl jsem syt až přesycen a stačilo drobně uzobávat: banán, salám, chleba se sádlem, rohlík s marmoškou, 2 polévky (skvělý), misku brambor (maso jsem se k nim bál vzít). Pil jsem všechno, nejvíc ionťák. Nohy v hodně tlumivých botách (Hoka Clifton 8) seděly, vazelínou jsem promazal pouze jednou a jenom pravou. Sice nakonec otekly a 2 nehtíky se asi odporoučejí, ale to nic. Nemusel jsem se moc převlékat ani přezouvat. Nějak se mi povedlo mít dobře nastavenou hlavu. Upnul jsem se na malé, částečné cíle a jejich plnění (další 3 okruhy, další mezičas na 10 km, za kolik mám kolo) a nebyl jsem z ničeho nervózní. Zjistil jsem, že tady je s ohledem na zastávky v depu a střídání běhu a chůze lepší počítat v km/hod, než v tempu na kilometr, výsledné tempo 7‘24‘‘/km nic neřekne. V noci mi hodně pomohla muzika, kterou jinak nikdy při běhu neposlouchám. Udržela mě v tempu, ne že bych přímo tančil, to jenom když byl Touch too much od AC/DC, tak šly „ruky hore“ i při běhu… I přes obavy se nakonec příprava povedla, nějak jsem dokázal i ve zbídačeném stavu pokračovat v takovém tom šourání, být furt v pohybu. A nakonec znova podpora všech pořádajících a vlastní rodiny, bez toho bych to nedokázal a když, tak ne tak radostně.

A co dál? Určitě zůstanu věrný pořadatelskému týmu, který bude 3. 9. 2022 organizovat v Plasích 15. ročník Barokomaratonu. Běžel jsem tam mockrát, je to moje srdcovka, ale nikdy ne trať 10 km a 100 km. Asi tušíte, kterou si vyberu. Ale až zas uslyším úvodní sloku výše zmíněné písně, budu duchem opět na trati K6, bude noc a bude to krása.

It was one of those nights

When you turn off the lights

And everythin‘ comes into view

 

She was takin‘ her time

I was loosin my mind

There was nothin‘ that she wouldn’t do

 

https://www.youtube.com/watch?v=JGftIcp2SC0