Na tuto akci mě už před pár lety upozornil soused, který v Bovci trávil dovolenou. Pročítal jsem si propozice, prohlížel fotky a to stačilo, abych si Bovecký maraton dal do plánu svých příštích závodů. Letos jsem vynechal Barokomaraton a mohl absolvovat Bovec i Jeseníky.

Už příjezd do Bovce po klikaté horské silničce byl impozantní. Městečko už v pátek žilo závodem a bylo vidět, že organizace bude profesionální. Vyzvedl jsem si startovací tašku a při ubytování jsem zjistil, že pod balkónem mi vede cílová rovinka a k cílové bráně to mám asi 150 metrů. To jsem v sobotu využil k fandění běžců, kteří si vybrali FUN RUN o délce 8 km, startovali ráno v 09:00 a probíhali nám pod balkónem.

V 10:30 byl plánován start půlmaratonu a maratonu. Předcházely mu proslovy starosty, traséra, mezi tím neustálá show speakera, který zdravil běžce v několika jazycích včetně češtiny, a nakonec hymna Boveckého maratonu. Opravdu skvělá atmosféra. Dostal jsem požehnání a stoupl si do první lajny. Půlmaraton mělo běžet asi 700 běžců a maraton 200 běžců. Po startu s drobnou strkanicí se běželo na konec náměstí a potom levou zatáčkou s postupným klesáním se vybíhalo z města. V čele jela sanitka s blikačkami a nadále vyhrávala hymnu maratonu, na obloze se objevilo letadlo s vlajícím transparentem. To vše působilo, že jsem běžel jak splašený kolouch. Prvních 10 kilometrů nás vedlo do údolí o 160 m níže, takže jsme pelášili z kopce, ale ani krátká stoupání a rovinky tempu moc neubraly. Vše bylo po uzavřené silnici, v každé vesničce, kterou jsme probíhali, stály davy místních lidí a fandily. Na startovních číslech běžců jsem nerozeznal, kdo běží maraton a kdo jenom půlku. Takže jsem prvních 10 km uběhl za rovných 41:00! Věděl jsem, že nedělám dobře, ale ani tentokrát jsem si nedal říct. Na 10. km jsem si dal první gel a zamířili jsme poprvé do terénu a na visací lávky přes řeku, po třech kilometrech jsme ale zase byli na asfaltu. Ten vedl přes stinná údolí i otevřená prostranství. Na 15. kilometru jsem měl čas 1:04:58 (5 km/24 min), druhý gel jsem si dal na 18. kilometru. Rozdělení trati půlmaratonu a maratonu bylo až kousek za 19. kilometrem, kde běžců kolem mě rázem ubylo. Snažil jsem se na různých křižovatkách, kde stáli pořadatelé, zjistit své průběžné umístění, ale to se mi podařilo, až když jsem potkal můj podpůrný tým. Byl jsem 13.

Hranici 20. kilometru jsem proběhl v čase 1:28:49 (5 km/24 min) a konečně jsem zvolnil, ale to už bylo pozdě. Škody na těle způsobené příliš rychlým tempem v první desítce na sebe nenechaly dlouho čekat. Až do 30. kilometru jsem si se dvěma běžci postupně vyměňoval pozice a průběžně jsem byl 12. až 14. Na 28. kilometru jsem si dal třetí gel a krátce potom mě předběhla svým vyrovnaným, strojovým tempem první žena. Na 30. kilometru jsem byl v čase 2:20:39, třetí desítka tedy trvala téměř 52 minut. Terén s asfaltem se střídal častěji a na 35. kilometru byl největší kopec s převýšením asi 100 metrů. Tam jsem byl v čase 2:47:33 (5 km/27 min), dal si čtvrtý gel a začal stoupat. Za kopcem mě předběhl běžec s nápisem „Bežci Lučenec“, tak jsem pozdravil rodáka ze Slovenska. Po chvilce mě předběhl další a pozdravil „Ahoj“ – opět Slovák a mazal si to ještě rychleji než ten první. Na 16. pozici, kam mě odsunuli, jsem už zůstal až do cíle. Na 40. kilometru jsem byl v čase 2:19:12 (5 km/31:40 – to ten kopec). Snažil jsem se natáhnout krok a dostat se do tempa, ale opravdu to nešlo. V čase 3:30:00, pod který jsem se doufal dostat, jsem probíhal pod balkónem našeho apartmánu a do cíle jsem se v opravdu nádherné kulise povzbuzování dostal v čase 3:30:18 jako první z Čechů a druhý z kategorie padesátníků.

Tento podnik opravdu doporučuji přátelům běžcům. Myslel jsem si, že jde o maličký závod na severu Slovinska, ale tato akce je pojata profesionálně a vše klapalo na jedničku. Bovec je od Plzně po B20 asi 550 km daleko, apartmán nás pro rodinu na dvě noci vyšel asi na 150 Euro, je však třeba objednávat už v dubnu. To platí i pro startovné 25 Euro, za které běžec dostane velkou osušku s emblémem Bovec maratonu, v cíli pak krásné účastnické tílko, medaili a velkou porci výborného gulášku (myslím, že bezmasé jídlo bylo rovněž k dispozici). Trať maratonu i půlmaratonu je dostatečně rychlá a krásná zároveň, označen je každý kilometr, nelze zabloudit, všude někdo stojí a je zde 6/12 občerstvovacích stanic. Diváci na trati i v Bovci jsou skvělí. Jedinou kaňkou na této akci bylo to, že pořadatel vyhlásil pouze první tři absolutní vítěze a první ženu. Přitom druhá z žen doběhla Češka! Vítězové kategorií si pro své medaile došli do stánku a převzali si je dle seznamu, bedna se nekonala. Bovec je místem, kam se v budoucnu budu chtít vrátit a ani to nemusí být kvůli běhání.