Tohoto chlapíka jsem předtím nikde nezaznamenal, ale kombinace pěkného názvu knihy, správné držky na obálce a doporučení i předmluva Miloše Škorpila, způsobili, že jsem si o knihu napsal Ježíškovi.

Kniha popisuje charitativní akci, při které René ve 30-ti dnech oběhne Island (1311km), popisuje jeho úraz, jak s ním bojoval a vše ostatní kolem běhu, zdraví, smrti a života. Nechybí ani pár fotek.

Z textu této knížky vyčuhuje autorova osobnost a ta si mi líbila. Mám teď pocit, že Reného znám, ne se vším o čem psal, souhlasím, ale obdivuji ho. Samozřejmě je to magor, ale takový, kterému dáte palec nahoru. Zkuste si zaběhnout 6 dní po sobě půlmaraton. I když to zvládnete, bude váš výkon na hony vzdálen jeho 30-ti maratonům.

V knize jsou stránky se zvýrazněným textem, taková Reného moudra a úvahy. Tvrdí zde mimo jiné, že není sportovec a sportovce zde definuje v negativním světle. Mně se však nejvíc líbila tato myšlenka: „S nohama je to jako s mozkem. Mozek prý využíváme pouze na několik procent jeho potenciálu. A stejně tak je to i s nohama. Také naše nohy by toho dokázaly mnohem více, kdybychom je skutečně používali. A také nohy většina lidí ze strachu raději nepoužívá vůbec, než aby riskovali, že jejich kapacitu zcela vyčerpají. Mozek a nohy. Až tyhle dvě věci dokážeme správně propojit a používat, stane se náš svět mnohem lepším místem k žití.“