A je to tady! Ve čtvrtek letím, v sobotu běžím a ve středu letím zpět. Můj Řecký týden, jak z letáku Lidl, brzy začne. S tréninkem jsem spokojený a věřím si! K poslednímu srpnovému týdnu se 140 naběhanými kilometry jsem přidal první zářiový, s rekordními 150 km, navíc v pěkném vedru. Sobotní třicítku jsem odpoledne, po krátké výpomoci na trati Barokomaratonu, dal v tempu 5‘40‘‘/km. Dne 8. září jsem už měl 180 km/měsíc.

Druhý zářiový týden jsem snížil objem na 70 km/týden, navíc v pátek 13. jsem zrušil trénink a běhal jen 5krát! Všech 5 tréninků však bylo ve slušném tempu a nízkých tepech, částečně i kvůli ochlazení. Třetí týden jsem dal rovněž 5 tréninků a podle plánu naběhal pouze 54 km. Takhle razantní snížení objemu v posledních dvou týdnech by mělo tělo šokovat a navnadit jej na to, co v dalším týdnu přijde. A tělo se na to už celé třese – býk už se v ohradě vzpíná!

Mohl jsem do tréninků přidat nějaké závody, to by mu určitě prospělo. Nezařazoval jsem kolo, neplaval a ani neposiloval, což je škoda. Málo jsem se protahoval, málo válcoval, sauna nebyla každý týden a masáž vůbec. Denně piji pivo a víno! Měl jsem málo intenzivních tréninků, denně jsem neuběhl víc než 32 km. Negativ není málo, ale nic neznamenají. Jsem si totiž jistý, že jsem měl tu nejlepší konzistentní přípravu jaké jsem byl schopen.  Za 16 týdnu jsem naběhal asi 1800 km a v jejím vrcholu to bylo až 25 km denně. Je to obrovské množství času a úsilí. Já jsem připraven!

Myslel jsem, že z Atén do Sparty poběžím sám za sebe, ale tak to nebude. V pátek za mnou přiletí Magdalénka a Robo s Dankou, manželé a spolužáci z gymplu v Prešově. Takže mám svůj support team! Můj úspěch bude i jejich úspěchem, o důvod víc to nevzdat a zvládnout to až do Sparty. Je mi navíc ctí, být součástí Czech Spartathlon Teamu, to je totiž už léty dobře zavedená značka! Parta měnících se běžců kolem Radka Brunnera letos čítá 10 kluků a 6 holek, každý běží za sebe, ale taky za tento team.

O mojí logistické přípravě bych mohl napsat celou kapitolu. Testoval jsem různé gely, běžecké vesty, nosil flašku s vodou „za pasem“. Průběžně testuji boty, ponožky i zbytek oblečení. Spočítal jsem svůj pohyb po trati, časy, kdy se setkám se support teamem a rozplánoval umístění balíčků. Plán je určitě potřeba, ale realita může být při ultra úplně jiná. Věřím, že tak do 120 -140 km by to podle něj mohlo jít. Pak se uvidí.

O Spartathlonu jsem přečetl skoro všechno, co kdo napsal tady i v cizině. Teď budu jednu jeho malou kapitolu psát sám. Doufám, že jsem připraven na to, co mě čeká, a snad si poradím i s každým překvapením. Síly můžou dojít, ale studnice vůle a odhodlání je u každého z nás nevyčerpatelná!