Jestliže cesta je cíl, tak by možná bylo dobré tu moji cestu na Spartathlon popsat. Určitě nebude lehká ani dokonalá, možná bude plná škobrtnutí a smutků, ale taky radosti, naděje a těšení se. A hlavně to bude moje vlastní cesta.

Pro začátek jsem si vymyslel tyto milníky:

• Pokusím se každý týden naběhat alespoň 100 km, nechám tělo přivyknout tomuto základnímu objemu a zabydlet se vněm
• Jednou týdně dám tempový trénink, klidně i lehčí (cokoliv v tempu pod 5‘20‘‘/km po dobu alespoň 40 minut)
• Jednou týdně dám intervalový trénink (IT), zpočátku rychlost/VO2max, později síla
• Občas si zaběhnu do práce a obohatím tak trénink o 2 fáze
• Na konci měsíce mě čeká pobyt na horách a ten si chci především užít

Jsem na začátku června, čeká mě necelých 120 dnů a necelé 4 měsíce. Červen začal v sobotu a já šel místo běhu do bazénu. Jednak jsem z pátka na sobotu „hrubě porušil životosprávu“ a jednak jsem pořád ve 14denní lhůtě hájení po ultra běhu Euchidios Hyperathlos.

Ale od neděle jsem už ve špalkách, dopřávám si 16 km po silnici směr Nevřeň a zpět a v prvním červnovém týdnu ruším volné pondělí a začínám pomaloučku nabíhat kilometry. Do úterního 13 km běhu vložím 7,5 km v tempu 5‘16‘‘/km. Ve středu běžím do/z práce, a ve čtvrtek dám IT 8 × 400 m, které zvládám asi tak za 1 min 41 sec. V sobotu mě rovněž čekají 2 fáze do/z práce a celkem to hodí 9 tréninků v 7 dnech, při kterých zaběhnu 103 km. Objem i intenzita mi dávají zabrat, 100 km týdně jsem letos uběhl jenom jednou, někdy v březnu. Trochu mám obavy, jestli jsem to na začátek nepřehnal.

Druhý týden je skoro stejný, rozdíly jsou v tom, že v pondělí mám volno, úterní tempo zrychlím na 5‘13‘‘/km a IT zvýším na 10 × 400 m. V pátek zaběhnu do práce a v sobotu i neděli běžím 20 km. Cíl opět splněn, odběháno 8 tréninků v 6 dnech a celkově 108 km. Tento týden je pocitově ještě těžší, zkusím popsat proč. Po úterním tempovém tréninku v odpoledních hodinách, ve středu brzo ráno vstávám a běžím do práce a za 8 hodin zpět (2 × 11 km). To jsou 3 běhy za 24 hodin, kdy je tělo nuceno zrychlit regeneraci. Pak celých 24 hodin „odpočívám“, než si ve čtvrtek dám IT a po něm v pátek ráno znova běžím do práce… v sobotu dvacka a v neděli další…

Třetí týden je opět velmi podobný. Úterní tempo 5‘13‘‘/km zvládnu i ve velkém horku, ve středu běžím do/z práce, a to už sotva pletu nohama. IT si přidám na 12 × 400 m, na začátku tréninku jsem si nebyl jistý, jestli to dám. V pátek mám v práci volno, tak si zaběhnu 15 km a odjíždím do Českého Krumlova, kde opět „hrubě poruším životosprávu“. V sobotu i neděli se kousnu a přidám obvyklou dvacku. Celkem to vyjde na 7 tréninků v 6 dnech a 104 km. Tento týden to bylo se zaťatými zuby, ale pomalu si na tu nálož zvykám, čtyřstovky zvládám za 1 min 38 sec, nohy bolí míň, jen ty volné pomalé běhy se mi zdají příliš pomalé.

Čtvrtý týden je úplně jiný a je to vítaná změna. Využil jsem totiž nabídku zvýhodněného poukazu od vojáků a v pondělí odjíždím na 12 dní do Krkonoš. Hotel s plnou penzí, s bazénem, saunou a wellnessem, co víc si přát, to snad nemají ani fotbalisti z Viktorky. Běhám každý den, v pátek dokonce dvakrát, co taky dělat, že? Už první, kočárková, trasa k Boudě Bílé Labe do výšky 1000 m n. m, mi ale dá docela zabrat. Následují pomalejší a bolavější trasy, kdy nevím, jestli jsem si neměl na hodinkách radši spustit turistiku než běh. Ale přesně tohle jsem potřeboval, takové běho-výlety, kdy nemačkám pauzu při čůrání a focení panoramat, a důležitější je doba strávená na nohách než tempo pohybu. Hodně toho nachodím, dávám pozor na pořád ne úplně stabilní kotník, ale tepovka je i při chůzi docela nahoře. Vlastně trénuji přechody mezi během a chůzí, což jsem dosud „trénoval“ jen při ultra závodech. Zvládnu Sněžku, Labskou boudu, Luční boudu, pramen Labe a pár dalších boud a známých stezek. Na konci týdne mám 120 km a počet vystoupaných metrů je 3500. A ještě dvakrát bazén a třikrát sauna. Za negativum lze považovat snad jen množství snězeného jídla a počet vypitých piv. Ale nedejte si Paroháče na Luční boudě, nebo černou Barboru na Sněžce!

Červen se náramně povedl, mám odběháno 33 tréninků ve 27 dnech a celkově 452 km. To je na mě hodně dobré, takhle jsem běhal naposledy v roce 2022 a to jsem byl o hodně mladší… A co dál?

Jestli by nějaký mladší běžec namítal, že takhle trénuje na obyčejný maraton, tak bych mu doporučil počkat si, a ozvat se, až bude mít na dortu 57 svíček. Nechci si stěžovat, však na Spartathlonu bude jistě dost starších veteránů, než jsem já. Jenže to, co v 52 letech ještě jakž takž šlo, tak v 55 letech šlo už ztuha, a od té doby je to snad každý rok horší. Proto i kdyby byly další 2 měsíce úplně stejné, tak budu spokojen. Samozřejmě, že trocha progresu by tam být mohlo, pozorný čtenář si jistě všiml, že můj nejdelší běh v červnu byl asi 21 km. To zkusím napravit, a taky se aspoň jednou týdně vrátím na lesní stezky a opakovaně budu vybíhat Krkavec. V červenci nepoběžím Kladno a bohužel mi nevyšlo volno v práci, abych si zaběhl TMMTR – TransMoravský Masochistický Terénní běh na 100 mil, to mě docela mrzí. Ale zas bude dost času na nepřerušený trénink. Však už zbývá jen 86 dnů.