Pochyby, jestli trénuji dobře a narůstající respekt i strach ze závodu, to jsou nejčastěji se vracející myšlenky a pocity v průběhu července. I když vše běží, jak má, nebo spíš jak si myslím, že by mělo jít, a nevynechal jsem dosud ani jeden trénink.

První týden v červenci ještě trávím v Krkonoších a až do pátku běhám po kopcích. V sobotu si prvně po 18 dnech dopřeji den bez běhání a v neděli, už doma, dám první třicítku. Celkem to hodí 112 km, nechybí zde dvakrát sauna, dvakrát bazén a dokonce jedna masáž nohou. Za 12 krkonošských dnů jsem naběhal 200 km a nastoupal 6000 m.

Ve druhém týdnu zkouším navázat na domácí trénink, který jsem si nalajnoval před pobytem na horách. V úterý dám 40minutový tempový úsek 5‘10‘‘/km a ve čtvrtek IT 5 x 800 m. I když jsou tyto rychlé tréninky celkem v pohodě, cítím po nich jakousi únavu, kterou jsem si zřejmě přivezl z hor. Další dny (středa a pátek) sotva pletu nohama a moje tempo padá hodně přes 6‘/km. V sobotu dám druhou třicítku v tempu 6‘10‘‘/km a v neděli běžím těch 11 km do práce v „rekordním“ čase 1:13:52 (6‘33‘‘/km) téměř o 4 minuty déle něž obvykle. Doufám, že i takový běh je k něčemu dobrý. Prostě běžím na volnoběh, kladu nohu před nohu a snažím se přežít. Tempo vůbec nesleduji a průměrná tepovka mi „vyleze“ na 112t/min. Běh z práce už je o něco lepší, 5‘57‘‘/km. V tomto týdnu jsem naběhal 110 km, 53 km za sobotu a neděli.

Ve třetím týdnu začnu společným během s Peťou H., jehož cílem je hlavně pokecat o Spartathlonu. Jsem rád, že převážnou část diskuse zastane Petr, protože v tom horku je pro mě tempo 5‘30‘‘/km vlastně tempový běh, a jsem rád, že to udýchám. Pořád cítím mírnou únavu, proto ruším čtvrteční IT a zavádím páteční běh v lesích pod Krkavcem. Kromě tohoto terénního běhu, který je samozřejmě o dost pomalejší, běžím všechny ostatní běhy v tempu 5‘50‘‘/km až 6‘10‘‘/km a to je to, co mi trochu dělá starosti. Začínám zpomalovat, proto maluji čerty na zeď a už se vidím, jak mě v Řecku stahují z trati kvůli limitům ještě před Korintem… Naběhal jsem skoro 120 km, 55 km o víkendu.

I ve čtvrtém týdnu trvám na úterním tempovém běhu. Netlačím se však už do úseku v tempu 5‘10‘‘/km, ale snažím se o 5‘30‘‘ – 5‘40‘‘/km, což by mělo být moje tempo pro úvod závodu. Na 15,5 km se mi celkem snadno daří při tepu 126t/min udržet tempo 5‘33‘‘/km. Ve středu a čtvrtek běžím do práce a hlavně při ranním běhu mám zas tempo 6‘13‘‘ a 6‘22‘‘/km a tepovku 116t/min. Asi se nedá nic dělat a tak to má být, leda že by to tak být nemělo… Páteční běh na Krkavec je osvěžující, vyběhnu ho hned třikrát (15 km/+370 m). Na tempo prdím, užívám si lesní stezky, přeskakuji kořeny, baví mě to. Sobota byla hodně motivační, protože jsem zajel na Kladno, kde se konal závod na 24H. Tolik krásných mladých lidí! Včetně mnoha Spartathloňáků jak na trati, tak kolem ní. U piva si nechám vynadat za pomalé tréninky a současně slyším, že bych Spartu hravě zvládl zaběhnout klidně zítra. Každopádně sobotních odpoledních 16 km vyšvihnu v tempu 5‘25‘‘/km (139t/min) a nedělní třicítku dám v tempu 5‘51‘‘/km (132t/min). Naběhal jsem 122 km.

Poslední úterý měsíce července jsem zvládl tempový běh (5‘29‘‘/km) dlouhý 16,5 km a ve středu přidal dva pomalé běhy do a z práce. S ohledem na počasí to byl taky dobrý trénink termoregulace. Přesný součet nepřesných čísel říká, že jsem v červenci odběhal 32 tréninků v celkové délce 503 km.

Můj trénink by šlo snadno podrobit kritice, vždy je možné udělat něco lépe a je normální, když i já sám o svém počínání pochybuji. Na druhou stranu jsem toho tolik nenaběhal snad nikdy, možná jen v součtu s nějakým závodem. Cest k ultra výkonu je hodně, ale mě možná bude stačit vytrvat v tréninku dopředného pohybu za pomoci dolních končetin, ve vertikální vzpřímené poloze. Nic víc než donekonečna klást jednu nohu před druhou. Zbývá 59 dní, ale v podstatě už jenom 6 týdnů, které musím ustát. Mému doběhu do Sparty může zabránit tisíc věcí, ale nedostatečný trénink to nesmí být.