V dnešním světě s přebytkem informací o všem možném je otázka tréninku pod dohledem placeného odborníka zvaného trenér, stále předmětem diskusí mezi běžci. Jsem přesvědčen, že pokud jde o pravidelné běhání sloužící ke zlepšení kondice, tak žádného trenéra není třeba. Pokud jde o cílené zlepšování, či o přípravu na závod (ať je třeba úplně první) stojí využití služeb trenéra alespoň za zvážení.

Když jsem se svěřil kamarádům, že mám trenéra, první reakcí bylo: „Ty, který by mohl rady a zkušenosti rozdávat, potřebuješ trenéra?“ Je dobré mít kamarády, kteří o vás mají vysoké mínění. Pravdou je, že běhám 13 let, o tréninku jsem toho dost přečetl a leccos z toho osobně vyzkoušel… Přesto jsem si pořídil trenéra! Moje běžecká historie není úplně běžná – začal jsem běhat ve 44 letech, k osobním rekordům se probojoval v 50 letech a ještě v 52 letech jsem docela válel. Pak spolu s Covidem a s rostoucím věkem nastalo zpomalení, před kterým mě starší běžci dlouho varovali.

Nejdřív jsem plánoval pouze sportovní prohlídku a objevil pražské centrum, kde pracuje známý odborník Aleš Tvrzník. Nakonec jsem si zde vybral bohatý balíček, který obsahoval kromě zátěžového testu na běhátku s vyhodnocení laktátové křivky, klidového a zátěžového EKG, kontroly techniky běhu, také on-line trenéra. Byl jsem ujištěn, že mají i trenéra, který mi pomůže s přípravou na běh na 100 km, tak jsem si jeho služby předplatil na 12 týdnů.

S Tomášem B. jsme při úvodním rozhovoru probrali vše možné a od začátku bylo zřejmé, že jsme na stejné vlně (a téměř stejně staří). Po rozpočítání 12 týdnů do MČR v běhu na 100 km jsem navrhl, že začneme po Vánocích, ale trenér nějaké počítání zavrhl, a řekl, že jsem zaplatil dost, a je třeba začít hned.

Svůj Garmin účet jsem propojil s účtem Training Peaks a přidal jsem do něj trenéra. Účet byl změněn na placenou verzi (součást již předplacené služby), trenér tam naházel tréninky a ty na mě před během vyskočili z hodinek. Stačilo kliknout a běžet, tak snadné to bylo. Samozřejmě mi Tomáš vysvětloval rozdělení jednotlivých mezocyklů, zaměření na sílu, VO2max, tempo a race-pace. Já jsem to ale vědět nepotřeboval, spoléhal jsem na to, že ví co dělá, od toho ho mám. Začátkem týdne jsem si tréninky přepsal do diáře, abych zhruba věděl co mě čeká a pak stačilo odkliknout a odběhat.

Myslím, že není třeba uvádět přesnou skladbu tréninkové přípravy na závod na 100 km, pro rozhodování o tom, zda trenéra ano, či ne, možná pomůže zmínit některé zajímavosti a výhody takové spolupráce:

• Obrovskou svobodou pro mě bylo, že nemusím nic vymýšlet, přípravu někdo naplánoval, vše je na dobré cestě a mě stačí zůstat zdraví a vše co nejlépe odběhat
• Požadavky na drobné úpravy, či případné prohození tréninků Tomáš rychle zapracoval, po každém běhu jsem přidal komentář a Tomáš reagoval. Telefonický rozbor nebyl potřeba. Mám pocit, že aplikace Training Peaks je pro trenéra skvělým nástrojem a značným zjednodušením jeho práce
• Překvapilo mě, že jsem měl v plánu volné nejen pondělí, ale i úterý. Dva volné dny, navíc po sobě, se mi zdály moc, ale s ohledem na intenzitu tréninků (a můj věk), jsem za ně byl nakonec rád. V úterky jsem pak začal chodit plavat do bazénu, přidal krátkou saunu a to bylo moc fajn
• Po měsících běhání v nízké intenzitě jsem byl docela zaskočen. Vypadalo to, jako polarizovaný trénink naruby – 4 dny jsem z mého pohledu dřel a až pátý jsem si mohl zaklusat. Chvilku jsem se obával o zranění hamstringů, ale nakonec to vydržely. Po pár týdnech se účinky tréninku (výběhy kopců, pyramidy) začaly projevovat a já cítil, že se stávám lepším běžcem
• Samotný trénink byl zpočátku řízen tepy a měl v sobě rozklus a výklus, kdy na mě hodinky „řvaly“, abych neběžel moc rychle. Hlavní motiv byl třeba udržení tepů v rozmezí 142 – 149 tepů po dobu 50 minut. To vyžaduje hrudní pás (optickému měření prostě nevěřím), mírně zvlněný terén bez větších kopců a dobrou znalost svého těla. Po pár bězích jsem se na hodinky skoro nemusel dívat a ty ani nepíply. Výběhy kopců se řídily hodnotami intenzity RPE 0 – 10 a pozdější tréninky zaměřené na určité tempo zas nastaveným rozsahem, ve kterém se bylo třeba udržet. Zrovna aktuální tempo bývá na hodinkách nejméně přesná hodnota, je třeba mít dokonalý signál GPS a trpělivost. Radši jsem si signalizaci výstrah v hodinkách přepnul ze zvukových na vibrace, aby mě ten zvuk nerozčiloval
• Moje běhání, snad kromě závodů, dosud nikdo neměřil a nevyhodnocoval a nemohl mě teda pochválit. Tohle Tomáš dokázal a možná si ani sám neuvědomoval, jak silným impulsem a motivací do dalšího tréninku to bylo. Jako psí podrbání. Tohle umělá inteligence nedovede.

Výsledkem našeho snažení bylo 3. místo v kategorii M50 na MČR na 100 km. Myslel jsem si, že za 3 a půl měsíce nelze udělat zázraky, ale povedlo se nám odběhat celý plán, nezaskočilo nás počasí ani zdraví a pociťovaný progres byl výrazný. Průkaznější by samozřejmě byl opakovaný test na běhátku, ale stejně důležitý je i můj pocit. Využít rady trenéra proto doporučuji všem, nejen začínajícím běžcům se závodními ambicemi, ale i zkušeným matadorům. Určitě platí, že čím delší spolupráce je, tím lepších výsledků lze dosáhnout, ale postačí a i tak krátké období, jaké jsem zvolil já. Zatřese to s vašimi stereotypy a vnese nový vítr do plachet.

A proč teda nepokračuji v tréninku s Tomášem dál? Svobodu, kterou jsem na začátku v souvislosti s tím, že se nemusím o nic starat a vše běží jak má pociťoval, vystřídal zavazující pocit. Jsem totiž poctivka, která musí splnit úkol. Poctivě jsem odběhal každý trénink, nic nevynechal, běhal v dešti i po náledí. Kdyby byl plán můj, tak by mě vynechání tréninku nemrzelo, takhle jsem ale cítil tíhu povinnosti k někomu, kdo si s tím dal práci a dlouhodobě jsem takhle běhat nechtěl. Znovu jsem zatoužil po svobodném pobíhaní, kdy až při zavazování tkaniček budu vymýšlet, kam poběžím a kdy na zapnuté hodinky ani nepomyslím. Ale až bude potřeba, vím na koho se obrátit. Při výběru trenéra vám přeji šťastnou ruku!