Forestova šestka se v Záluží běhá už od roku 2014 a své oblíbence si dávno našla. Já jsem ji běžel jenom dvakrát v roce 2016 a 2018. I když se už 2 roky snažím onálepkovat pojmem ultramaratonec, těchto 6 ostrých kilometrů mě má ujistit, že když nikde nic nerupne, tak mám už asi nohy v pořádku. Celých 10 měsíců jsem kvůli zranění totiž nezávodil a do plného tréninku pořád něco chybí.

Původní předpověď slibovala jasno a teplo, ale během posledních dní se to změnilo na deštivo a sychravo. Rozklusat se vybíhám jenom v tričku, je asi 14 º C, fouká a drobně prší, za celých 9 let historie závodu prý poprvé. Při návratu se zastavím u potůčku Bělá a potleskem vyprovodím právě startující běžce na trať Forestovy 14. Ta je na mě dnes příliš dlouhá.

F6 startuje přesně v 10:00 a já si závodění po dlouhé můžu opět užívat. Běžících asi není tolik, jako po jiné roky, trať F14, která je mladší, hodně běžců ubrala. Sice mám za úkol pouze otestovat tělesnou schránku a užívat si to, ale v esovité zatáčce před viaduktem mi to nedá a zkusím spočítat běžce přede mnou. Je jich 14. Na rovině za viaduktem se trochu vydýchám a pomalu jednoho předběhnu. Tady prší asi nejvíc, už se těším do lesa. Po 1,5 km začíná dlouhý kopec k nejvyššímu bodu trati. Těsně před jeho koncem se mi podaří předběhnout dalšího běžce v dlouhém rukávu a nakonec ještě jednoho. Má bílé triko netradičně zastrčené do černých elasťáků, od pohledu klasik a starší ročník, který ale má docela páru.

Nahoře na kopci je ostrá doleva a já se snažím zabrat a těm dvěma zamnou zmizet z dohledu. Trať se zde táhne, klikatí a než přijde zasloužené klesání, stojí to hodně sil udržet slušné tempo. Zdá se, že kroky za sebou slyším z větší dálky, ale bojím se otočit. Sešup dolů je pořádný, chce to ignorovat všechna kloubní spojení, končí u železniční trati, kde okamžitě přechází v mírné stoupání a začíná moc pěkný single-track. Hecuju se, a po vyběhnutí na louku se otočím, mezera za mnou je solidní, ale nic nezaručuje. Na druhé straně daleko před sebou vidím běžet černé tričko a i když se snažím, vzdálenost mezi námi zůstává stejná. Až v cíli zjistím, že to černé tričko měla v cíli první žena.

Poslední kilák se už nic neděje a já si užívám, že běžím závod, že jsem ze sebe snad dostal všechno a jsem spokojen. V čase 26:08 dobíhám na celkovém 11. místě a v kategorii M50+ jsem první. Časy 23:11 a 24:07 z minulých let už nedoženu, ale to zpomalení je myslím adekvátní.