Tento závod jsem si našel v termínovce a zalíbil se mi jak místem konání, tak délkou i profilem. Měl sice dražší startovné a byl to první ročník, což je vždy neprobádaná půda, a taky nejsem žádný horský ultra běžec, ale chtěl jsem to prostě zkusit. Měl to být čistě zážitkový závod, s cílem užít si panoramata, výhledy na lány polí, louky s kravičkami, a přitom vyzkoušet běžeckou vestu s povinnou výbavou, hydrovak a trailové hůlky, což se z velké míry povedlo.

Na startu ve Vojtanově v 06:00 stálo 5 cyklistů a v 06:05 asi 27 běžců. První z kopců – Kapellenberg, 757 m n. m., byl hned na 7. km. Bylo příjemných 12ºC a trasa vedla lesem kousek do Německa (odtud krásné výhledy do Čech) a zase zpět do vlasti. Asi na 11. km byla ze zpevněné cyklostezky nenápadná odbočka doleva, do lesa, na zelenou TZ, ale dosud relativně časté fáborky označující trať zde chyběly. Naštěstí jsem tam potkal vracejícího se běžce a společně jsme odbočku našli. Tři kilometry lesem po zelené byly bez fáborků, po vyběhnutí na silnici pod Vernéřovem se zas objevily. Krátké bloudění následovalo při hledání žluté TZ u Dolních Pasek, ale pak už to šlo a na druhém kopci – Háj, 758 m n. m., na 20. km trati, jsem byl za 2 h 5 min od startu. Byl jsem asi na osmém místě, což mi se startovním číslem osm přišlo spravedlivé.

Tady jsem udělal chybu, že jsem si nedoplnil vak na vodu, další kopec s občerstvovačkou měl být až na 47. km. Dále se probíhalo Aší po fáborkách a pak následovala, dlouhá, houpavá, ale mírně klesající, a hlavně zastíněná cyklostezka táhnoucí se nedaleko státní hranice. Mezičas na 40. km jsem měl 4 h 8 min. Tam nastala první krize, protože potom, co jsem si do úst vymačkal sladký gel, jsem z hadičky hydrovaku vytáhl poslední decilitr vody. To už bylo na přímém slunci a tomu nezředěnému gelu se v břiše moc nelíbilo. Metou maratonu jsem proběhl za 4 h 22 min a v polovině tratě jsem byl za 4 h 46 min. Právě tam, v útulku pro psy v Horní Hraničné, jsem si vyprosil dva kelímky vody, pánbůh jim za ně zaplať!

Na kopci Zelená hora, 637 m n. m., bylo dobře. Vodu jsem doplnil do vaku i do břicha, a dokonce mě zde zastihla manželka s oběma syny. To vždy potěší. Na občerstvovačce už seděl běžec, který zde závod končil a po chvilce doběhli další dva se stejným úmyslem. Po sečtení dalších odpadlíků jsem se dozvěděl, že jsem pátý. Slíbil jsem sobě i manželce, že už se budu šetřit a vyrazil z kopce dolů. Na Dyleň to mělo být 23 km a odhadem mi to nakonec trvalo přes 3 hodiny.

Prvních asi 12 km ze Zelené hory se běželo pozvolna z kopce, ale přesto jsem občas přecházel do chůze. Na 60. km jsem byl za 6 h 33 min. Tam to už začalo stoupat a já jsem vybalil hůlky. Jednou jsem kousek minul dobře značenou odbočku a jednou jsem odbočku nemohl najít a prodíral jsem se lesem a vysokým kapradím. Znova mi došla voda, ale dvakrát mě zachránil Stebnický potok, z kterého jsem chlemtal vodu jak zvíře. Na Dyleň jsem dorazil za 8 h 33 min (ve 14:38), v nohách jsem měl asi 72 km (necelé 2 km navíc) a posledních 12 km jsem běžel/šel celé 2 hodiny. Muziku při běhu neposlouchám, ale občas se mi v hlavě usídlí nějaká písnička a teď to byla tahle:

https://www.youtube.com/watch?v=L397TWLwrUU

Na Dyleni, 940 m n. m., bylo opět dobře. Byl jsem usazen do křesílka a obsluhován, jako vzácný host. Natočili vodu do vaku, naředili ionťák, podali hůlky, nabízeli jídlo. Dozvěděl jsem se, že dosud první běžec na trati, který byl na Dyleni ve 12:30 (!), vzdal kvůli křečím hned 500 m pod kopcem, takže jsem byl bez vlastního přičinění čtvrtý. Zvedání se z křesílka bylo těžké, čekalo mě posledních 21 km, viděl jsem to tak na 3 hodiny. Dolů se běželo hodně po sluníčku, kilometry přibývaly pomalu a čekal mě poslední pořádný kopec. Před Starou Vodou jsem doběhl jdoucího běžce v oranžovém triku, srovnal jsem krok a chvilku jsme kecali. Měl křeče a převážně už jen chodil. Rozloučil jsem se s tím, že se snad oba dočkáme cíle a vyrazil. Byl jsem třetí! Můj poměr běhu a chůze se hned změnil ve prospěch běhu. Staré pravidlo, že stačí vidět někoho, komu je hůř než tobě a hned je ti líp.

Asi 5 km pod vrcholem, v Lázních Kynžvart, jsem znova potkal manželku, neúnavnou podporovatelku. Nechal jsem si v hospůdce se zahrádkou zaplatit chlazenou kolu, skoro celou ji vypil ve stoje a zamířil vzhůru. Lesní stezkou nad lázněmi to už bez hůlek skoro nešlo, bylo tam i pár lezeckých vložek. Z lesa jsem vyšel na Vysokém sedle, 904 m n. m., a chyběl mi už jen kilák na kopec Lesný, 983 m n. m., kde byl cíl. Pořadatele v cíli jsem probudil hlasitým pícháním hůlek a pokřiky „Už idu!“ a před cílovou bránou jsem se ještě přinutil k závěrečnému běhu. Cíl splněn, zážitky nesmírné, čas 11 h 28 min nedůležitý, třetí místo překvapivé, velký dík rodině, že je to moje tahání po různých závodech ještě neomrzelo. Dál už číst není třeba, osobně jsem moc rád, že jsem tu porci kilometrů, výškových metrů i horka zvládl, že jsem i při bloudění zůstal klidný a nevztekal se, přežil krize a zůstal morálně silný. Překvapilo mě, že se takto dlouhý a těžký závod může změnit v pochoďák, a že i přitom lze „předbíhat“ soupeře. Když mi manželka řekne: Mirku, bude horko! Odpovídám: „Tak to budou všichni kapat, jak mouchy a já poletím, jak vítr“. Z 27 běžců se do cíle dostalo jenom 11 a já jsem rád, že jsem nezkapal. Pořadatelům děkuji a fandím do dalších ročníků, bez nich, tzv. po vlastních, by to uběhnout asi nešlo. Zbývá najít další podobný zážitkový závod.

Praktické zkušenosti:

• Běžecká vesta Salomon Active Skin 8 je super, možná lepší variantou by byla Salomon Advanced Skin 5 (menší, víc profi a o litr dražší), ale já jsem spokojen
• Hydrovak o objemu 1,5 l je pro běhy nad 2 hodiny v takto horkém počasí nedostatečný, chce to aspoň 2 litry
• Manipulace s hydrovakem ve vestě je docela komplikovaná, ideální by bylo z vesty vše vyházet, dát tam jako první vak a pak vestu znova nacpat. Hadička se občas ohne, chtělo by to hadičku s ohýbacím dílem, připnutí vaku k vestě nahoře je složité
• Je to k neuvěření, ale pohupování vaku s vodou na zádech mi způsobilo mírné „omlácení“ zad, možná vak v batohu s pevnými zády by byl lepší. Ještě zkusím láhve dopředu, ale to je na úkor objemu
• Hůlky Leki Micro Flash Carbon 2022 jsou super. Při častém skládání to chce nechat rukavičku na ruce a možná lepší, než odkládání pod gumy na zádech vesty, nebo do pásu Leki na bedrech, by byl Salomon Custom Quiver, takový toulec, který se připne na vestu
• Hodinky Garmin FR 735 XT, zřejmě nepoužívané, zakoupené z druhé ruky v březnu 2019 za 6800 Kč mi po 11 hodinách záznamu aktivity s navigací po trati a bez měření tepu zahlásí slabou baterii, a ještě další hodinu by vydržely. Na běhy kolem 12 hodin tedy stačí, ale nové hračky pro velké kluky jsou neustálým lákadlem…
• Silniční boty Hoka One One Clifton 8 Wide byly na víc než 70 % tratě s pevným povrchem různého druhu výborné. Terénní boty, které by snesly tolik asfaltu prostě nemám a ten trial šlo zvládnout i v silničkách