Ještě v létě při pozvolném návratu k běžnému tréninku bych si na letošní zaběhnutý závod v maratonu rozhodně nevsadil a možná jsem s tím měl počkat, ale znáte to: Touha je zázrak. Celý říjen jsem zvládal týdenní objemy přes 70 km a v listopadu i přes 80 km a nesložil mě ani občasný intervalový trénink. Když tělo vydrželo i 5,5 kilometrový noční závod, registroval jsem se na Vánoční maraton.

Závod se běhá na 6 kol po pěkné trati, při každém kole je však potřeba nastoupat nějakých 50 – 60 metrů. Asi je to lepší než původní vánoční maraton okolo Boleváku, který se běhal na 13 kol na skoro úplné rovině, ale osobák si zde stěží zaběhnete (ty 4 blázni, co to dali pod 3 hodiny, se nepočítají). Běžela se zde rovněž desítka a půlmaraton, takže se kolem startu pohybovalo přes 130 běžců a běžkyň, z toho 30 maratonců. Start byl krátce po 10té hodině a já vyběhl na svůj letošní neuvěřitelný maraton. Spočítal jsem se kolem osmého místa a dál hlídal mírně zadržené tempo. Na okruhové trati mě podporovala manželka s naší fenkou Aurou a pak se přijeli podívat i kluci na kolech, co víc si přát.

Ve druhém kole mě předběhli dva evidentně lepší běžci a potom jsem jednoho předběhl já – 9. místo. Vzhledem k profilu trati jsem počítal s výsledným časem 3:30 až 3:40, ale bral bych i 3:50. Plán na 1 kolo byl tedy 35 minut. První jsem zaběhl za 32,5 minuty, druhé za 33,5 minuty a až třetí za 35:20. Polovina trati za 1:41:30, to jsem si už ale byl jistý, že to pod 3:30 nebude. Ve čtvrtém kole to začalo dost drhnout (37 minut), předběhla mě rychlonohá holka a já se začal obávat, že ta další dvě kola už nedám. Taková svalová únava a zpomalení mě zaskočily.

Nebudu to protahovat, porod v podobě 5. kola jsem zvládl za skoro 40 minut a beznaděj v podobě 6. kola za téměř 41 minut. Někdy v závěru 6. kola mě předběhl další maratonec, o kterém jsem ani nevěděl, ale jen těžko bych mu mohl nastoupit. Při běhu kolem Seneckého rybníka do prostoru cíle jsem hlídal čas a doufal, že bude začínat dvěma trojkami a ono se to kupodivu povedlo. Celkově 11. místo a čas 3:38:56.

S výsledným časem jsem spokojený, ne však s průběhem závodu. Na maraton jsem neměl natrénováno. Forestovo nočník, dva týdny před maratonem, mě docela vyšťavil, následoval tedy vyklusávací týden a hned na to týden „ladění“ na maraton. Celkem 3 týdny běhání bez strukturovaného tréninku s jednou rychlou pětkou. Druhou polovinu maratonu jsem uběhl za 1:57 proti 1:41 v první půlce. Kdo běhá, ví, že za těmi čísly je hodně sebezpytování, vnitřního dialogu a nadávek vyslovených právě v té pomalejší půli. „Co si to pořád dokazuješ?, Proč se sem cpeš, když nemáš natrénováno?, To chceš uběhnout 100ku, když se plácáš na maratonu? Na to v příštím roce/navždy zapomeň!“ A podobné pochyby pokračují na vratkých nohách v cíli, potom večer i druhý den po závodě. Pak se dostaví jakýsi racionální rozbor a výhled na možnou nápravu, který se přetaví v následné: “Počkejte, však já vám ještě ukážu!“

Všem těm z vás, kteří jste dočetli až sem, přeji do nového roku hodně zdraví a pevné odhodlání nevzdávat se.