Po téměř deseti letech běhání jsem trochu zavzpomínal na své běžecké boty a na události, které se k nim vážou. Žádný z výrobců bot mi boty zdarma nedává, proto můžu jednotlivé značky chválit i hanit, a je jasné, že Vy můžete mít názor naprosto opačný. Většinu bot jsem kupoval ve slevě, k jedněm jsem dostal slevový kupon, někde mi dali slevu věrnostní a někde jsem slevu uhádal, ale všechny jsem si musel koupit, (až na ty dvoje, které jsem vyhrál). Ve výběru bot hodlám i nadále být promiskuitní a žádné ze značek věrnost neslíbím.

V jednom časopise jsem se dočetl, že běžec v Adidaskách je klasik. Tak to jsem asi já, aspoň před lety jsem určitě byl. Začal jsem běhat v červnu 2011 a šedé fasované armádní Adidasky byly moje první. Brzo jsem je vyměnil za model Kanadia 5 nebo 6, byly šedo modré a odkulhal jsem v nich svůj první půlmaraton na Barokomaratonu v Plasích, na který jsem přivedl partu kolegů z Prahy. Khaki armádní nátělník, trenky z Lídlu a kompresní podkolenky ze zdravotních potřeb, to byl můj první běžecký outfit. Kanadie stály asi 1500, při slevě 1100 Kč. Pro rok 2012 jsem si za pomoci kuponu na slevu (500 Kč) zakoupil první silničky – Mizuno Wave Rider – číslo modelu už nevím, byly bílé, po odečtení pětistovky mě stály celý litr a doprovodili mě na mém prvním silničním půlmaratonu v Praze. Modro šedé Kanadie jsem začátkem léta vyměnil za šedo červené a zaběhl jsem v nich svůj první maraton (4:08:25), opět v Plasích. Od poloviny srpna jsem začal používat v bazaru koupené Suuonto T3 (později T4d) s hrudním pásem a footpodem a od té doby mám všechny ty přesné součty naběhaných kilometrů schované někde ve virtuálním světě. Za půlku roku 2011 to bylo 910 km a za rok 2012 2322 km.

 

Začátkem roku 2013 jsem pořád běhal v silničních Mizuno WR a v květnu je opět ukázal v Praze, tentokrát na silničním maratonu (3:33:06). V létě 2013 přišly na řadu poslední Kanadie, myslím, že model 7, byly krásně černo-žluto-červené. Odběhal jsem v nich v roce 2013 tři půlmaratony – Baroko, Poběžovice a v říjnu na silničním půlmaratonu v Plzni mě donesly do cíle za méně než 90 minut (1:28:43). Další rok se z modelu Kanadie stal úplný kšunt bez možnosti vyndat vložku a následně zmizely z prodejen. Za rok 2013 tedy celkem 4 závody a naběhaných 1918 km.

 

V roce 2014 jsem objevil závod Norbiho 12, aneb Krkavec je kopec, který v březnu otevírá závodní sezónu na Plzeňsku a od té doby, jsem svou účast zde nikdy nevynechal. Touha po osobních rekordech mě v roce 2014 přivedla na jarní půlmaraton v Praze a první říjnovou neděli jsem běžel maraton v Košicích. Na tyto silniční závody jsem si, ke své velké spokojenosti, pořídil Adidas Response Cusion (asi 1700 Kč), ve zlato šedé kombinaci. V Praze jsem se opět dostal pod 90 minut, ale bylo to jenom o chlup, trénovat se prostě musí víc. Na MMM vzpomínám hrozně rád: přepálený začátek, močení na 5. km a nezapomenutelné poslední 2 kilometry po pěší zóně kolem dómu sv. Alžběty ke skvělému času 3:19:41. Počet uběhnutých kilometrů zůstal přibližně stejný – 2123 km.

 

V roce 2015 mě běhání vážně chytlo, naběhal jsem něco málo přes 3000 km a poprvé stanul na bedně! Do terénu jsem vyběhl v Adidas Response Trail v černo oranžové (cikánské) kombinaci se zelenou podrážkou. Skvělá bota, za méně než 1500. V zimě jsem se pravidelně na Bílé Hoře scházel s partou běhajících pejskařů a pořádali jsme společné krátké výběhy. V březnu na Norbiho 12 jsem skončil 3. v kategorii nad 40 let – moje první bedna! Na silnici jsem si tentokrát koupil modré Asics – nebyly špatné. Běžel jsem v nich svoji první desítku na trati Rožmitál – Březnice (37:36), pak Vinařský půlmaraton v Pardubicích, který jsem toužil zaběhnout tempem nižším, než 4min/km, tedy pod 1:24:24, což se těsně nepovedlo (1:24:36). Měsíc na to jsem od Valchy v Plzni vybíhal na další půlmaraton, tentokrát úplně první ročník Krajského půlmaratonu. Na ten rovněž rád vzpomínám – po prvé jsem tehdy hned od startu běžel v čelní skupině 10-ti běžců, skončil celkově 8. a opět stanul na bedně (3. místo 1:26:14). Vodič pro tempo 1:30 měl stejné Asicsy, jako já. V záři jsem stál ve svých Adidaskách na startu maratónské tratě Barokomaratonu. Tehdy byla ještě o kilák a něco kratší než dnes, takže (bohužel) dodnes je můj osobák z tohoto roku: 3:27:23 stále nepřekonaný. Časy těchto závodů upevnili moji sebedůvěru a já jsem poprvé začal věřit, že možná dokážu víc. Někdy po Barokomaratonu mi kámoš nakukal do hlavy, že bych se měl pokusit dát maraton pod 3 hodiny, dokud na to nebudu moc starý. Koncem září jsem na webu narazil na Pavla Nováka a domluvil se s ním na tréninku zadarmo do prvního jarního maratonu. Byla to neocenitelná zkušenost, absolvoval jsem s ním dvě krátká soustředění a dodnes čtu všechny jeho příspěvky. Od října 2015 jsem začal používat bazarové hodinky Suuonto T6, tentokrát s GPS podem a zaznamenáním trati na mapě. Je to pár let a tato vymoženost je už dávno překonanou historií.

  Rožmitál Březnice

 Baroko 2015

Od března 2016 jsem začal používat hodinky Suuonto Ambit 3, zakoupeny nové (!) v e-shopu. V terénu jsem zůstal věrný botě Adidas Response Trail (asi 680 g!), rovněž v černo oranžové kombinaci, s bílou podrážkou. V pohodě vydržely přes 1500 km a dál sloužily na vycházky se psem. Uběhl jsem s nimi tradiční Norbiho 12, Pilsen Trail Krkavec (tehdy se běžela v dubnu a jenom 23 km trať), Běhej lesy – Karlštejn a Forestovu 6. Modré Asicsy jsem vyměnil za modro oranžové Mizuna (530 g). Byly to obyčejné boty pro začínající běžce v ceně asi 1300 Kč, ale mám je dosud. Zaběhnout maraton pod tři jsem se v tomto roce pokusil třikrát a třikrát jsem se téměř přesně vešel do času 3:09. V únoru kolem Boleváku to bylo v Mizunách za 3:09:38, v Praze v květnu rovněž v Mizunách za 3:08:59 a na Kladně 3:09:03. Do Kladna jsem si přivezl své první Salmingy, model Distance (495 g, 5 mm) v černo modré kombinaci. Tyto boty stály ve slevě asi 2200 Kč, byly to lehoučké křusky, ve kterých jsem běhal jenom intervalové tréninky a závody, proto mi vydržely až do dubna 2019 a odkroužily 850 km. Za zmínku stojí ještě Forestova 6, kde jsem kvůli navigačnímu omylu dvou rychlých chrtů z čela závodu doběhl úplně první a dozvěděl se to až v cíli. Pro objemový trénink na silnici jsem si pořídil hodně divnou botu – Altra Pradigm (612 g, 0 drop) za 3200 Kč. Podrážka o síle 32 mm s nulovým dropem při prvním nazutí způsobila, že jsem se cítil jako gejša, když tančí v těch dřevákách s vysokou podrážkou a při běhu jako bosí indián. Za rok a 3 měsíce jsem v nich odběhal 2000 km. V září 2016 jsem si pro dlouhé běhy pořídil další Salmingy, tentokrát sytě zelený model Miles za 3200 Kč (634 g, 4 mm). Odběhal jsem v nich 1560 km a kromě divně tlustých, dlouhých tkaniček a ceny, jim nebylo co vytknout. V květnu jsem se rozloučil s trenérem Pavlem Novákem a dodnes se trénuji sám. Jasně dané tréninky na týden dopředu určitě byly výhodou, ale stejně jsem uvítal i pocit, kdy jsem o tom, co dnes poběžím, přemýšlel až při nazouvání bot. Jsem poctivka, nikdy jsem předepsaný trénink nevynechal, ani nezkrátil a proto mě plány od trenéra trochu svazovaly. V roce 2016 jsem naběhal 3900 km, o 26% víc, než rok předtím.

 

 

 

Rok 2017 byl v mém běhání rokem nejúspěšnějším – annus mirabilis – a to prosím při vstupu do kategorie 50+. Po třech neúspěšných pokusech zaběhnout maraton pod 3 hodiny jsem se rozhodl odložit pokus až na podzim a do té doby si v klidu běhat terénní závody. Na Norbiho 12 jsem vyběhl ve starých Adidaskách, zaběhl zde svůj dosud nejlepší čas 51’19‘‘ a skončil 2. v kategorii. Odběhal jsem všechny tři závody Pilsen Trail v dlouhé variantě. Prvního dubna to byl Pilsen Trail Radeč a poprvé vzdálenost delší než maraton (48 km). V květnu Pilsen Trail Letkov (44 km) a v listopadu Pilsen Trail Krkavec (42,5 km), ten byl rovněž mým posledním závodem roku. Od dubna jsem v terénu začal běhat v dosud pro mě nejlepší trailové botě od Adidasu – Response Boost (720 g!) v bílo modro oranžové kombinaci. Tyto kotníčkové botky byly úžasné, vydržely přes 1800 km a mám je dosud. Pro běh v terénu jsem si ještě koupil INOV8 Race Ultra (552 g), ale vůbec mi nesedly. Pod tenkou podrážkou jsem cítil nejen každou šišku, ale i tenký klacík. Přesto jsem v nich odběhal přes 900 km, ale bral jsem je jen na kratší tratě. V srpnu jsem běžel terénní Panevropský půlmaraton v Poběžovicích a v září maraton na Baroku v Plasích. Jediné dva silniční závody v tomto roce byly třetí ročník Krajského půlmaratonu v Plzni (v dubnu) a Pražský maraton ve Stromovce (v říjnu). Na oba tyto podniky jsem si vzal Salming Distance a do cíle mě donesly v osobních rekordech 1:23:03 na půlmaratonu a 2:59:17 v maratonu. Nezapomenutelné zážitky, zvláště ten maraton pod tři! Příprava v terénu a odpočinek od silnice zabrali, jediný pokus zkusit to pod 3 mě zastihl v nejlepší formě a ono to vyšlo! V osmi letošních závodech jsem byl celkově nejhůř 15. a v kategorii nejhůř 5. Sedm krát z toho byla bedna! V tomto roce jsem odběhal 4138 km.

 

Rok 2018 je rokem mého prvního opravdového ultra běhu. Žádný silniční maraton jsem si nenaplánoval, bál jsem se, jak by to dopadlo. Na silnici jsem odběhal pouze dva půlmaratony v Plzni (Krajský a Škoda Fit) a znovu zde obul hvězdné Salming Distance. S časem 1:28:03 jsem na Krajském půlmaratonu byl proti loňsku o 5 minut horší, ale šílené vedro potrápilo každého a já jsem skončil 2. nejen v kategorii M50, ale taky v M40! Na trénink na silnici jsem si poprvé koupil boty Nike model Air Zoom Pegasus 34 (580 g) a při střídaní se Salming Miles jsem v nich za rok odběhal 1350 km. Byly to skvělé pantoflíčky za 1600 Kč v akci. První terénní závody Norbi 12 a Radeč jsem ještě běžel v Adidas Response Boost, ale pak jsem si pořídil Salming Trail 5 (570 g), asi nejlepší boty do terénu. Premiéru měly na mém první ultra běhu – Čertovskej ultratrail – což bylo 66,6 km a přes 8 hodin běhu. Běžel se v červnu, tak jsem se též vybavil čepičkou, letními lýtkovými návleky a starým Camelbackem. Trail 5 jsem měl taky na Baroku, Krkavci a na dalších kratších závodech jako je Forestova 6, Nočník (5,4 km) a Běh pro Exodus (9 km). Za rok 2018 jsem sice odběhal dosud rekordních 10 závodů, ale celkově to bylo jenom 3701 km.

 

 

Rok 2019 je pro mě rokem, kdy jsem v pěti měsících zaběhl 5 maratonů. Začal klasicky Norbiho 12 v senzačně žlutých Salming Trail 5. Hned v dubnu jsem si však koupil Saucony Peregrine a ty byly taky skvělé. V některých aspektech byly lepší než Trail 5, například měli více místa na prsty, i když to nebylo nějak vidět a vydržely mi přes 1400 km, což Trail 5 určitě nezvládnou. V dubnu jsem běžel Krajský půlmaraton, a dokázal si, že ho pořád svedu pod 90 minut. Naposledy jsem zde ukázal mé slavné Salming Distance a naposledy použil hodinky Suuonto. Na bazaru jsem koupil Garmin FR 735 XT s hrudním pásem, evidentně nepoužívané za asi 6800 Kč. Suuonta Ambit 3 nebyly špatné, ale s měřením tepů hrudním pásem jsem se dost natrápil, často HP reklamoval a nějaké období jsem radši běhal bez HP. Na květnovém Pilsen Trail Letkov už měly premiéru Saucony Peregrine a odběhal jsem v nich všechny další terénní závody. Pětice maratonů začala v srpnu, na Jesenickém maratonu, velmi těžkém, ale krásném závodě v mých oblíbených horách. Celkově 42. místo za účasti široké špičky horských běžců ze stáje Salomon, čas 4:21:12 a vítězství v kategorii! A ještě jsem zde odchytil Vlastíka Dvořáčka a nechal si podepsat jeho knihu. V září jsem musel vynechat Baroko, abych se zúčastnil Bovec maratonu ve Slovinsku. Je to skvělý podnik s úžasnou atmosférou, sjede se sem spousta běžců téměř z celého světa, závodem žije celé městečko, navíc je to z Plzně asi 550 km. Pro říjen jsem se opět plánoval ukázat na silničním maratonu. Původně jsem pomýšlel na Hradec Králové, ale nakonec mě kamarádi přemluvili na Třeboň. Asi týden před závodem jsem si koupil Saucony Kinvara 8 (475 g) a byl jsem s nimi moc spokojen. Do cíle mě donesly v čase 3:03:52, což je podle mě skvělé. Za vítězství v kategorii jsem zde vyhrál boty Altra dle vlastního výběru a sáhl po Altra Paradigm (650 g, 0 mm). Je to bota, ve které není lehké běžet rychle, ale běh v ní je pro práci chodidla určitě prospěšný a tlumení je komfortní. V listopadu jsem celkem služně zaběhl Pilsen Trail Krkavec (3:50:21) a v prosinci jsem toho na Vánočním maratonu kolem Boleváku už měl plné zuby (3:14:48). Koncem roku jsem si ještě koupil univerzální boty Mizuno Wave Riter 23 TT (580 g). Od silničních WR se liší tím, že pod patou je ta klasická podkova vyplněná pryží a tudíž tam není místo na šišky, které se do silniční boty občas zasekly. Z osmi závodů jsem byl 6 krát na bedně a celkem odběhal 4022 km.

  Bovec

  

Nešťastný rok 2020! Zazávodil si jenom ten, kdo se dokázal rychle rozhodovat a pružně reagovat. Zase bylo dost času na trénink. Už od ledna jsem si zadělával na rekord v počtu naběhaných kilometrů za rok a nakonec se mi to i povedlo. Měsíční objemy sedmkrát začínaly čtyřkou, to kvůli přípravě na MČR v běhu na 100 km. Závod byl z konce března přeložen na konec října a nakonec se běžel 5. 12. 2020, kdy to už čekal málokdo. Leden jsem proběhal v univerzálkách Mizuno Wave Riter 23 TT, které nakonec zvládly 1330 km a částečně v Altra Paradigm, které si šetřím (zatím 550 km). V únoru se mi povedl kauf. Salming dělá jednu věc dobře – v průběhu roku ukazuje nové modely bot po celé republice na různých závodech, nechá je odzkoušet a lze se v nich i proběhnout. Následně tyhle boty koncem roku odprodává a zpravidla se tak děje na listopadové 24 hodinovce ve Františkových lázních. Protože tam neměli mnou požadované modely, tak jsem kontaktoval pana Culku, který mi nakonec 3 páry poslal. Získal jsem červeno-černé Salming En Route (511 g) použité asi 50 km za 1500 Kč, Salming Trail 5 (570 g) použité max. 10 km za 1800 Kč a úplně nové žluté Salming Greyhound (590 g) za 2000 Kč. Trail 5 jsou tradičně skvělé, En Route se mi zdály trochu divné, ale teď v nich běhám asi nejvíc, a Greyhoundy mi dvakrát odřely nárt pod jazykem. Asi jsem si je moc utáhl. Závodil jsem pouze dvakrát v terénním maratonu a s ohledem na výborný trénink byly pocity z výkonu mizerné. Konec roku poznamenalo svalové zranění, které mě trápí dosud, a proto méně běhám a více na skutečný běh vzpomínám. I přes téměř dvouměsíční výpadek jsem naběhal dosud rekordních 4240 km.

 

A co bude dál? Hlavně zdraví, přátelé! Pořád je pár závodů, na které bych se rád podíval a už teď mám v merku několik pěkných modelů bot. Jen by nemusely být tak drahé. Tímto vzpomínáním jsem zjistil, že jsem dosud naběhal přes 30 000 km. Do stovky je hodně daleko, ale přes 50 by to mohlo dát. Stejně nakonec všechny ty zmíněné počty kilometrů, výsledné časy závodů a počty bednových umístění přebije ten ryze osobní pocit, který každý z nás při běhu zažívá.