Maraton pod 3 hodiny se mi povedlo zaběhnout v říjnu 2017, kdy vlastní příprava na něj začala už v říjnu 2015 a byla docela náročná. Snad i proto jsem se po splnění tohoto snu až do letošního října silničním maratonům vyhýbal. Třeboňský maraton jsem si vybral náhodně na popud kamarádů, kteří tam plánovali jet, a příprava na něj tedy nebyla dlouhodobá ani cílená.

Po startu z náměstí Třeboně v 10:45 jsem si hlavně hlídal tempo, které jsem tentokrát rozhodně nechtěl přepálit. Prvních 10 kilometrů se mi povedlo důsledně držet 4‘15‘‘/km a pocitově jsem se cítil moc dobře. Všiml jsem si však, že trať není až tak rovinatá, jak se o ní proslýchalo. Běžel jsem ve skupince těch, co „to chtějí pod tři“, a po nějaké době jsem tuto skupinku nechtěně vedl. Bavil jsem se s klukem, myslím, že se jmenoval Pavel, který zde měl dobře prostudovanou trať, na Garminech nastavený propočet na čas pod 3 hodiny a každý kilák hlásil, jak jsme na tom. Asi na 13. km jsem se naší skupince vzdálil a zároveň jsem zažíval první krizi. Začal jsem cítit, že to dnes pod ty tři hodiny asi nebude. V takových chvílích člověk přesně ví, co všechno měl v tréninku udělat lépe, naběhat víc objemu, víc speciálního tempa … Přitom jsem měl pořád slušné tempo, na 15. km jsem měl 10 vteřin k dobru a na 20. km to bylo pořád v limitu. Když mě asi na 17. km doběhl Pavel, expert z naší skupinky, řekl jsem mu, že já na to dnes nemám, ať mu to běží. Pronesl pár povzbudivých vět o flintě a žitu a trochu se mi vzdálil.

Myslím, že jsem svoji situaci zhodnotil dobře, trochu zvolnil, nepodlehl zklamání a začal se snažit z toho vytřískat co nejvíc. Kdybych to šponoval dál, asi bych nakonec dopadl hůř. Za otočkou v polovině trati mě předběhlo pár běžců, ale mně se paradoxně začalo běžet líp. Doběhl jsem Pavla a ve dvojici jsme se střídali ve vedení tempa. Na 25. km jsme byli asi 5 vteřin za limitem a na 30. km to byla už víc než minuta. Tady Pavel odpadl a popřál mi, ať si to užiju. Za chvilku mě předběhla v cíli první holka, kterou jsem za její výkon pochválil. Od 32. km byla trať mírně z kopce a já jsem začal pomalu dobíhat běžce přede mnou. Poslední gel jsem si dal na 36. km a pořád jsem měl síly tlačit na tempo a sbíhat unavené maratonce. Kosil jsem je jednoho za druhým, myslím, že jich bylo nejmíň pět. Přiblížil jsem se i k první holce a na 40. km jsem ji předběhl a vyhrál tak kategorii žen. I potom jsem až do cíle udržel tempo asi 4‘20‘‘/km. Na tento závěr závodu jsem docela hrdý, nepovede se to často.

Do cíle jsem se dostal v čipovém čase 3:03:52 jako celkově 17. a ihned po doběhu jsem slyšel, že jsem zároveň vítězem kategorie veteránů. Zaplavila mě vlna euforie. S výsledným časem i s průběhem závodu jsem moc spokojen. Kámoš říká, že „vesmíru je to jedno“, ale mě to potěšilo. Jestli to ještě někdy dám pod tři? Klidně se to může stát, vždyť zázraky se dějí. Už se ale nebudu silničních maratonů obávat a čas od času si nějaký střihnu, bez ohledu na výsledný čas.

PLÁN                                                            REALITA

5. km 21‘15‘‘ 21‘15‘‘            20‘58‘‘            20‘58‘‘            4‘10‘‘/km

10. km 21‘15‘‘ 42‘30‘‘            21‘27‘‘            42‘25‘‘            4‘15‘‘/km

15. km 21‘15‘‘ 1h 03‘45‘‘       21‘10‘‘            1h 03‘35‘‘       4‘11‘‘/km

20. km 21‘15‘‘ 1h 25‘00‘‘       21’55‘‘            1h 25‘31‘‘       4‘13‘‘/km

25. km 21‘15‘‘ 1h 46‘15‘‘       21‘29‘‘            1h 46‘59‘‘       4‘11‘‘/km

30. km 21‘15‘‘ 2h 07‘30‘‘       22‘17‘‘            2h 09‘17‘‘       4‘20‘‘/km

35. km 21‘15‘‘ 2h 28‘45‘‘       22‘57‘‘            2h 32‘14‘‘       4‘24‘‘/km

40. km 21‘15‘‘ 2h 50‘00‘‘       22‘07‘‘            2h 54‘21‘‘       4‘24‘‘/km

2.2 km             09‘20‘‘            2h 59‘20‘‘       09‘30‘‘            3h 03‘52‘‘       4‘20‘‘/km