Tento maraton jsem si chtěl zaběhnout už dávno, protože Jeseníky dobře znám, ale kvůli Barokomaratonu, který je mojí srdcovkou, jsem svoji účast odkládal. Jsem rád, že se mi to letos konečně povedlo.

Počasí v den závodu vyšlo naprosto skvěle, bůh přeje odvážným a bouřky se vybouřily v pátek, při našem příjezdu. Registraci v Ramzové u horské služby jsem absolvoval hned ráno v 8 a vrátil se do penzionu v Petříkově. V 09:30 proběhl krátký rozklus a v 09:45 výklad trati. Trochu mě rozladilo, že je trať značena jen u výrazných křižovatek, ale nakonec byly obavy ze zbloudění zbytečné. Na start jsme se přesunuli asi 300 m do lesa na zelenou TZ a přesně v 10:00 bylo odpočítáno ke startu.

Prvních 5 km trati vede na Šerák (1351 m) a je to asi nejstrmější stoupání. Počítal jsem, že mi to zabere hodinu, ale nakonec jsem tam byl za 46 minut. Dále vede trať na Keprník (1423 m) a to se už běžet dalo. Terén byl ale pořád docela náročný, obzvláště kamenitý podklad. Následovalo Červenohorské sedlo (1000 m a 15. km), kde byla po osvěžovací stanici na Šeráku první občerstvovací stanice a dorazil jsem tam asi za 1 h 35 minut. Obsluze jsme předali pejska – mladou Borderku – která utekla své turistické rodině, přidala se k běžcům a uběhla s námi nejmíň 13 km. Sedlo jsme opustili po žluté, pak následoval úsek bez turistického značení a potom opět červená na Švýcárnu. Tady se to opět vleklo a přišly i chodecké úseky do kopce, kde celé skupinky běžců závodní úsilí opouštělo. V těchto chvílích jsem bavil okolní běžce informací, že večer po závodě je v Branné zábava s cimbálovkou.

Švýcárna (1300 m a 22. km) se zdála v nekonečnu, ale nakonec se přece jen objevila a u ní druhá občestvovačka. Následoval docela dlouhý úsek po asfaltu, který byl až po rozcestník pod Pradědem rozbitý. Tam se maratonci vydali na asi kilometrové stoupání na vrchol Pradědu a půlmaratonci mířili rovnou dolů. Ten kilák nahoru a dolů jsme se museli doslova prodírat davy lidí. Na vrcholu (1491 m a 28. km) jsem byl v čase 2:52:08, jak tvrdí mezičas. Ke třetí občerstvovačce na Ovčárně (30 km) to bylo z Pradědu asi 3,5 km dolů po asfaltu. Následovalo stoupání kolem Petrových kamenů a pak dlouhá hřebenovka kolem Jelení studánky, kde na 35. km byla poslední osvěžovací stanice. Pak ještě asi 2 km po hřebenu a poslední úsek byl z prudkého kopce, v některých místech až s nebezpečným klesáním. Každý ví, že běh z kopce v závěru závodu hodně bolí a tady to byl masakr, ještě ve čtvrtek po závodě jsem nesešel schody bez držení.

O svém umístění jsem neměl ani ponětí. Po cestě  na Praděd jsem v protisměru napočítal asi 20 běžců, ale to nemohlo být všechno. Podle mezičasů ve výsledkové listině jsem byl na Pradědu asi na 49. místě. Dobré bylo, že jsem už od Švýcárny pořád běžel a pomalu opustil skupinku běžců okolo a cestou na Ovčárnu jsem neviděl nikoho přede mnou ani za mnou. Po Ovčárně houstly skupiny pomalejších půlmaratonců, tak jsem pořád někoho předbíhal a přitom se snažil zachovat si svoje tempo, všiml jsem si i několika maratonců. Mě předběhli asi jenom dva běžci. Prudký seběh skončil a přišla rovinka před cílem, kde jsem to už radostně rozpálil. Čas 4:21:12 jsem rozhodně nečekal, spokojil bych se s čímkoliv pod 5 hodin. Pak jsem s napětím čekal na vyvěšení výsledků v kategorii C, a když to tam pověsili, s překvapením jsem zjistil, že jsem svou kategorii vyhrál o 5 minut před druhým. Celkově jsem z počtu 275 běžců a běžkyň skončil na 42. místě.

Předně musím poděkovat rodině za skvělou podporu na trati, kromě startu a cíle byli i na Červenohorském sedle a na Ovčárně. Trať je značena dobře, ale chce si to radši dobře prostudovat z mapy, nebo stáhnout do hodinek. Občerstvení bylo taky dostatečné, ale kdybych s sebou měl něco k pití, tak bych si rád cucnul, jinak ty 4 gely na maraton se mi osvědčily. Naopak avízovaná „bohatá“ občerstvovací stanice v cíli chyběla, viděl jsem tam jenom vodu, pak jsem dostal kofolu a studenou klobásu. Účastnické tričko od České firmy Cerva ke standartnímu startovnímu bylo fajn. Hlavní sponzor závodu – Salomon – byl k těm, co stanuli na bedně, štědrý, ale medaile chyběla. Maraton je to docela náročný a to hlavně ostrým začátkem, těžkým koncem a kamenitým povrchem cestiček, ale rozhodně stojí za absolvování.