Na této trati jsem už běžel třikrát a pokaždé to byl pro mě silný zážitek, ale letos jsem se trochu obával. Vloni jsem běžel půlmaraton dvakrát a časy se nebezpečně přibližovaly k 90 minutám. Trénink letos sice nebyl úplně špatný, ale o nějaké velké formě nic nenasvědčovalo. Když jsem si asi 11 dní před závodem dával 5 × 2 km v tempu pod 4‘10‘‘/km, tak to nevypadalo, že bych v tomto tempu mohl uběhnout celou půlku.

Ráno byla sice zima a chvíli jsem řešil co na sebe, ale nakonec jsem vybral dobře a čelenku a rukavičky jsem po zahřátí mohl sundat. Po startu všichni vystřelili vzhůru do prvního táhlého stoupání a já jsem se snažil držet zpátky. Po chvilce jsem však vedle sebe uviděl Jána Korytára, borce, který ještě ve věku 65 let uběhl maratón po 3 hodiny, tak jsme se chvíli zapovídali. Daleko vepředu jsem viděl Karla Černého, u kterého jsem byl přesvědčen, že začátek přepálil a Nobuyuki Yamaguchi (oba z kategorie M50) mě předbíhal asi až na druhém kilometru. Po kopcovité části, při seběhu do Šlovic jsem byl asi na 24. místě.

Běželo se mi moc dobře, tempo z mírného kopce bylo po dlouhou dobu kolem 3‘50‘‘/km, což mě trochu vylekalo, ale nebylo proč se šetřit. Na 10. km jsem byl v čase 40‘46‘‘, takže při udržení tempa by byl výsledek v cíli kolem 1:26. Věděl jsem, že to takhle nedopadne, ale aspoň to vypadalo na lepší čas než vloni. V Dobřanech mě předběhl jeden dlouhán a holka, jinak se moje pořadí neměnilo. V části Dobřánky jsme se otočili proti větru a udržet tempo začalo být čím dál těžší. Karla Černého jsem viděl asi půl minuty běhu před sebou a nezdálo se, že bych se mu přibližoval.

Ve stoupání ve Lhotě mě předběhla trojice – dva kluci a holka. Pověsil jsem se jim na paty a snažil se držet jejich tempo. Šlo to až k zahrádkám na Valše a spolu jsme ještě předběhli jednoho běžce, který byl přede mnou dost dlouhou dobu, pak se jejich rozestup začal zvětšovat. Jeden z těch kluků byl Jan Bíba. V posledním kopci před Litickou hlavní silnicí jsem se radši neohlížel a nekontroloval na hodinkách své tempo. Poslední kilák je však z kopce a tam mi to už celkem běželo. Protáhnout krok moc nešlo, ale zvýšit frekvenci ano. Na posledních 100 metrech jsem se hodně snažil předběhnout Honzu Bíbu, ale nepovedlo se mi to, a i když jsem za ním doběhl o vteřinu později, v tom tempu to bylo rozhodně víc, než o prsa.

Výsledný čas byl 1:27:46 a celkově to bylo 28. místo, při účasti asi 570 běžců. Tento čas bych před závodem bral všemi deseti, takže jsem moc spokojen. V kategorii to však tentokrát stačilo jenom na 4. místo, na druhém místě, totiž skončil Němec Andreas Glasser. Závodní pole bylo letos nabité borci, vždyť Yamaguchi skončil 12., přitom vloni byl 4. a já byl vloni celkově 13. Neúčast na „bedně“ mě však opravdu nemrzí. Když si vzpomenu na loňské Baroko, kde jsem kategorii vyhrál, ale horší čas jsem dlouho nemohl rozdýchat, jsem s tímto výkonem moc spokojen.