Charitativní běh pro Exodus se letos konal po čtvrté a já jsem rád, že jsem si ho mohl prvně zaběhnout a taky přispět na dobrou věc. Delší trať měla být dlouhá 11,5 km, ale nakonec to pořadatelé natáhli jenom na 9 km. Proti jiným ročníkům to ale nebyl nudný běh uličkami obce, ale docela výživný trail, na který jsem si bohužel vzal silniční boty.

Po startu se skoro hned zahnulo na louku a po ní se běželo směrem k rybníčku a chatové osadě, která je směrem na Českou Břízu. To byla ještě rovinka a já jsem ze skupiny čítající 32 běžců ustálil na 4. místě. U chat jsme ostře zahnuli doleva, kde nás čekal výživný kopeček dlouhý asi 400 m. Po krátké rovince, nebo spíš zmírnění stoupání přišel kopec ne tak prudký, zato mnohem delší. Po jeho vyběhnutí jsme znovu zahnuli doleva a pak už to šlo jenom dolů nebo po rovině.

Na mojí pozici se nic neměnilo, třetího jsem viděl před sebou a pátý mi visel za zády. Běhy na vzdálenost kolem 10 km jsou fyzicky hodně náročné a člověk má co dělat sám se sebou a o pořadí se někdy nestačí starat. Po čase se mi zdálo, že jsem svému pronásledovateli poodběhl a třetího borce jsem doběhl. Na rovinaté louce na 6. km trati jsem se slovy: „Dřina co?“ třetího běžce předběhl a snažil se držet tempo.

Na takto uhájené pozici jsem se s mírným náskokem dostal do cílové rovinky a byla z toho bedna a čas 37:11. První dva běžci byli daleko přede mnou a já jsem si stačil všimnout, že celou dobu druhá Teodora dokázala v posledních metrech přidat a celý závod vyhrát.

Se svým výkonem, taktikou a bojovností jsem byl moc spokojen. Při vyhlašování byl každý běžec obou tratí (asi 47) odměněn medailí a drobným dárkem. Já jsem dostal dárek navíc za nejstaršího běžce, což jsem nečekal, nevím, kde byli všichni ti dědci. Fotka bedny z nejlepší dámou uprostřed je proti jiným závodům taky docela raritou, které si moc cením. Takže možná zase za rok?