Radeč má opravdu krásnou a náročnou trať a v běžeckém kalendáři se objevuje hodně brzo. Už v loni, v cíli tohoto závodu jsem si slíbil, že se sem musím vrátit. Mým hlavním cílem letos bylo běžet „s hlavou nahoru“ a nezabloudit. K trati dlouhé 46 km jsem měl respekt i proto, že jsem toho v zimní přípravě moc nenaběhal.

Snad proto, že na první víkend v dubnu vyšly Velikonoce, padl start Radče na 24. březen a místo startu se muselo měnit. Louka nad Těškovem bez většího zázemí byla pro start trailu dostačující a v cíli pak bylo pivko i polévka.

Startovalo se přesně v 09:00 a po 5-ti kilometrech jsme měli být na Radči (721 m). Letos jsem se nehodlal držet Kristýny a běžet si svoje, pomalejší tempo. Když se had závodících v kopci natáhl, měl jsem spočítáno, že jsem asi na 10. místě. Za mnou byla díra a ti přede mnou se mi pomalu vzdalovali. Vypadalo to, že jsem poslední z první vlny závodníků. Při obíhání vyhlídky Bílá skála jsem však zahlédl kluka běžícího svižným tempem (podle výsledků to byl Martin Pagáč). Na Hradišti mě čekala manželka s naší fenou Aurou, která by nejradši běžela hned se mnou, ale to bych svému psovi neudělal. Moje 10. pozice byla potvrzena. Při seběhu z Hradiště jsem před sebou poznal Tomáše Friedla, který před startem říkal, že je po viróze. Při přeběhu Chlumu jsem ho na chvíli ztratil z dohledu a doběhl jsem ho až před místem, kde se podbíhá dálnice D5. Tam jsem na něj musel pískat a volat ho zpět, protože špatně odbočil a už mířil do cíle.

Za občerstvovačkou nad Svojkovicemi nás oba předběhl Martin Pagáč. Tomáš zmínil možnost, že to zapíchne a nechá se odvézt do cíle, ale to už začalo stoupání na Žďár. Jsem si jistý, že v těchto místech přejdou do chůze i ti nejlepší. V serpentinách nade mnou jsem viděl Martina a pode mnou byl Tomáš, všichni jsme funěli a opírali se v chůzi o kolena. Tomáš měl asi krizi a zaostal a Martin se na vrcholu zřejmě okamžitě rozběhl a utekl mi. Já jsem při seběhu minul odbočku a přišel na to asi až po 200 metrech. Když jsem se vrátil, Tomáš byl na dohled. Následoval seběh do Hůrky, kde byla 4. občerstvovačka a kousek za ní další táhlé stoupání na Trhoň. Tento kopec se dá vyběhnout a povedlo se mi to i letos, ale vím, že moje tempo zde bylo o hodně pomalejší než vloni. Krátce za vrcholem jsem opět potkal manželku s Aurou a řekl jim, ať pohlídají Tomáše. Nevěděl jsem, jestli po občerstvení na Hůrce ještě běží a jak je na tom.

Velkým překvapením bylo, když mě u Holoubkova znova předběhl Martin a na moje: „Co ty tady děláš?“ se smál, že prý taky pod Žďárem kufroval. Od Hamerského rybníka to je už jenom kilák a něco k místu, kde se jižní okruh tratě uzavírá a je zde třeba podběhnout silnici 605 a přes poslední občerstvovačku zamířit do cíle. I když jsem toto místo čekal, stejně jsme ho s Martinem minuli a museli se kousek vracet. Tady by měl pořadatel zapracovat na značení, odbočku zde minulo více lidí. Na poslední občerstvovačce jsem znova potkal můj podpůrný tým, vymačkal do úst poslední gel a s vidinou posledních 6 km pokračoval k cíli závodu. Bohužel skoro celý tento úsek je do kopce. Někomu, kdo už má v nohách 40 km to může přijít nespravedlivé. Po šotolinové cestě to ještě šlo, ale na měkkém lučním povrchu můj pohyb určitě připomínal běh rytíře v plné zbroji.

Všemu trápení byl konec v čase 4:40:41, kdy jsem s Aurou v patách doběhl do cíle. Martin mi nadělil téměř 4 minuty a další maratonec dorazil asi až 3 minuty po mě. Podle všeho jsem měl doběhnout na 10. místě, ale buď někdo z běžců přede mnou zabloudil, nebo je chyba u časomíry Stopnito. Papírově jsem tedy skončil na 8. místě a v kategorii veteránů (ročník 1978 a starší) to bylo místo 3. Obdivuji Tomáše, který odmítl odvoz a do cíle se přece jen dostal. Pro příště vím, že moje příprava na takový závod, jakým je Radeč, musí být intenzivnější, jinak bude moje tempo ještě pomalejší. Myslím, že tyhle traily vyhrává ten, kdo se po vyběhnutí na kopec dokáže znovu svižně rozběhnout jak po rovině, tak taky z kopce a to hlavně v poslední třetině tratě. Sbíhat z kopce je fyzicky náročné ale dá se zde hodně získat. Možná to nebude příští rok, ale na Radeč bych se rád znovu vrátil.