Tento závod na úvod běžeckého roku jsem si letos dal už popáté a tak není co představovat. Letošní dlouhá zima připravila dva dny před svátkem Josefa docela drsné podmínky. Teplota kolem – 2 º C, která šla během dne ještě trochu dolů, hodně čerstvý vítr a větší část tratě pod sněhem, který tempo běžců zpomaloval.

Po krátkém rozklusání a tradiční fotce s mým fanklubem, kterou pro nás vyfotil sám Norbi se šlo na start. Po výběhu prvního kopečku a úvodních kilometrů jsem se usídlil v závěsu za Martinem Turkem. Ten zjevně zatím běžel na půl plynu, protože závod stačil čile komentovat. Rád bych se k němu přidal, ale měl jsem co dělat, abych to udýchal a tak jsem jenom tu a tam něco ze zdvořilosti prohodil. Po chvilce nás doběhl Martin Sokol, kterého jsem si podle jeho běžeckého stylu přejmenoval na fotbalistu. Takto jsme ve trojici doběhli pod Krkavec a tam jsem se s nimi už začal pomalu loučit. Hladina testosteronu je u lidí o 12 let mladších, než jsem já, na úplně jiné úrovni.

Do kopce na Krkavec mě každý rok někdo předběhne a tak tomu mělo být i letos. Pomalu se mi před nos nasunula Kristýna, postupně se vzdálila, ale nebylo to moc. Nikdo další mi to v kopci už nenandal a od rozhledny dolů jsem byl Kristýně v patách. Navíc se mi zdálo, že i když běžíme z kopce docela svižně, že odpočívám, nejdu nadoraz a že můžu něco sil pošetřit do závěru. Po dlouhém seběhu následuje ještě jeden, asi 700 m dlouhý kopec a v něm mě předběhl Tomáš Koranda, borec, který podle svého outfitu na běžce moc nevypadal, ale přesto jím jistě je. Na vrcholu kopce jsem se ohlídl zpět a spatřil veterána Jiřího Procházku, o kterém jsem si myslel, že běží někde úplně vepředu za patami Nobuyuki Yamaguchiho. To mi dodalo novou sílu a začal jsem do toho dupat. Náskok, který v kopci získala Kristýna, jsem postupně stáhl a připravil se na závěrečné houpačky nahoru a dolů. Přesné místo, kde jsem Kristýnu předběhl, si nepamatuji, vím ale, že jsem musel krátkodobě hodně přidat a že to bylo asi kilák před cílem.

V závěru už šlo jenom o to nepolevit a to se mi povedlo. Kristýna doběhla 16 vteřin za mnou a já tak vyhrál aspoň kategorii žen. Celkově to bylo 12. místo a v kategorii M50 jsem doběhl druhý. Čas 54:23 je na této trati můj nejhorší, ale odpovídá podmínkám. Jirka Procházka závěr vypustil a doběhl 25 vteřin po mně. Dobře si ale pamatuji rok 2016, kdy jsem ve věku 49 let skončil na Norbim celkově na 13. místě (v kat. M40 na 4. místě) a Jiří Procházka, ročník 1962, mi nadělil 16 vteřin. Tehdy jsem mu řekl něco v tom smyslu, že jsem se napřesrok těšil do kategorie M50, ale když vidím jeho, tak mám tu radost dost zkaženou. Každopádně doufám, že se příští ročník poběží při sluníčku a v trenýrkách.