Tento závod je druhý ze tří závodů seriálu Pilsen Trail a letos se konal už třetí ročník. Stejně jako i v jiných závodech Pilsen Trailu, i tady se dalo vybrat z různých délek tratí. Tradičně nejvíc běžců si vybralo půlmaratonskou trať a trať na 8,5 km. Nejdelší trať měřila 44km a měla převýšení 1250 m a komu se nechtělo běžet tohle, mohl si vybrat délku 33 km.

Podle zásady když už, tak už, jsem nastoupil na trať dlouhou 44 km, abych si vychutnal všech 5 občerstvovacích stanic. Před závodem jsem kvůli škole a práci měl menší tréninkový výpadek a brzké vstávání mi týdně ubralo pár hodin spánku. Po třech „bednách“ ve třech závodech jsem už v další nedoufal a trať jsem si chtěl užít.

Po rychlém startu z kopce jsem uklidnil tempo a ustálil jsem se asi na sedmé pozici. Nutno říct, že běžci na 44 km a 33 km vybíhají najednou a tratě se dělí až na 25. km. Asi na druhém km mě doběhla Kristýna, přidal se Lukáš a takhle jsme spolu uběhli asi 30 km. Kristýna nás ale docela hnala a mně se zdálo tohle tempo moc rychlé. Trať je opravdu krásná a už z jejího profilu je vidět, že vede hlavně nahoru a dolů a moc rovinek na ní není. Z kopce jsme to hnali tempem 4 min/km, rovinky tak 4’10‘‘ – 4‘30‘‘/km a mírné kopce 4‘40‘‘/km.

Až po občerstvovačku v obci Sedlec, na 25. km, šlo všechno ok. Tam začíná 11-ti kilometrový okruh kolem Radyně a největší stoupání na trati. Ve skupince jsme přestali kecat a začalo jít do tuhého. Ze Sedlece jsou to na Radyni jen 3 km, ale trať závodu celý kopec obíhá a přitom vede nahoru a dolů a přes skalní masiv Andrejšky. Stezka je to opravdu krásná, ale po 25 km ve svižném tempu už každý kopec bolí. Čekal jsem na vrchol Radyně jako na spásu a zatím každý další seběh z kopce předpovídal další stoupání. V jednom z nich jsem zakopl a málem upadl, obličej už jsem měl hodně nízko nad zemí, když se mi povedlo to podrovnat.

Asi na 30. km, v prudkém kopci, kdy mě pálila lýtka, jsem to vzdal a přešel do kroku. Moji společníci cupitali dál a ztratili se mi z dohledu. Znovu jsem je uviděl až při obíhání hradu Radyně. Moje tempo šlo rapidně dolů. Na občerstvovačce na Radyni mě doběhl další běžec a z kopce dolů mě předběhl. Až v cíli jsem zjistil, že předběhl i moje spoluběžce a skončil celkově druhý. S pocitem rezignace jsem doběhl na občerstvovačku v Sedleci a věděl, že mě čeká posledních 8 km, a že nebudou zadarmo. Zapil jsem jediný gel, který jsem si nesl s sebou a bojoval dál. Z těch osmi km je nejmíň šest pořád do mírného kopce a v prudkém seběhu od rotundy si člověk rovněž neodpočine. Gel s kofeinem a rychlým cukrem mi ale pomohl a já jsem dokázal pořád předstírat běh.

V posledních desítkách minut mě napadaly různé věci. Například: Jak je možné, že ty nohy tak bolí, já musím mít nějaký nízký práh bolesti, když ostatní běží a já takhle vytuhnu. To mám za ten rychlej začátek. Proč jsem se té Kristýny držel, když mi na Radči nadělila 20 minut, tak jsem mohl tušit, že to bude stejné, vždyť jsme drželi tempo jako bychom běželi rovinu po silnici. A tak podobně.

Celkově tento závod ale hodnotím dobře. Povedlo se mi nezabloudit, což byl hlavní cíl a značení bylo opravdu skvělé. Vystačil jsem si s jedním gelem, a s tím, co nabídly občerstvovačky. Jedl jsem hlavně rozinky a pil ionťák, vodu a kolu. I když s tempem v poslední čtvrtině trati nejsem spokojen, asi to nakonec nebylo tak hrozný. Dostal jsem se s časem pod 4 hodiny, což jsem nečekal, a tempo 5‘16‘‘/km je výborné. Celkově jsem obsadil 6. místo s časem 3:51:59 a v kategorii 40+ to bylo místo 3.