Tohle zobecnění, nebo přirovnání mě napadlo při jednom běhu. Byl jsem zrovna v polovině zimní přípravy, kde převažují běhy při nízké intenzitě, tedy běhy pomalé. Představil jsem si krabičku, do které je třeba vložit dostatečné množství penízků, kterými budeme platit při podávání výkonu – při závodě.

Tohoto procesu se účastníme MY a naše Tělo. Každým pomalým během do krabičky vložíme několik penízků. Tělo se na to dívá se zálibou a občas nějakou minci taky přihodí. Rychlým během – běh s vysokou intenzitou, běh střídavý nebo tempový – naopak do naší krabičky sáhneme a pár mincí z ní ubereme. Tělo se lekne a do krabičky přidá víc než obvykle. Jsou to však mince jiné měny, avšak pro výkon rovněž potřebné. Odpočinek – regenerace – působí na naši krabičku tak, že obsahu mincí dává jistý úrok a znásobuje celkové množství.

Pomalé běhy – přidávání do krabičky – jsou tedy základem tréninku. Začátečník s tímto typem přípravy vystačí, i když občas „prošťouchnout“ by to měl i on. Zkušený běžec zaměřený na výkon, by měl intenzivní běhy absolvovat pravidelně. Obvyklou chybou u začátečníka je, že jeho běhy nejsou dost pomalé a z krabičky ubírají. Zkušený běžec si pro samé trénování naopak nedopřeje občasné pomalé pobíhání pro radost.

Ještě lepším přirovnáním než naše krabička je dort. Základem dortu je korpus – ten upečeme pomalým běháním. Intenzivní běhy budou na našem dortu tvořit krém, polevu, šlehačku a třešničky. Jinými slovy se samotným korpusem se do cíle dostaneme, ale žádná paráda to nebude. Když se zaměříme pouze na šlehačku a třešničky a zanedbáme korpus, výsledek bude možná ještě bídnější. Namíchat koktejl rychlých a pomalých běhů podpořených správnou regenerací není lehké, závisí na daném období a typu běžce, takže si nakonec každý budeme muset zvolit sám.