Tento blog jsem začal psát v průběhu července a srpna a všechny příspěvky o závodech jsou vlastně záznamem historie a vzpomínkami. Konečně můžu napsat něco aktuálního.

O maratonu v Kladně jsem slyšel už dávno a chtěl jsem si ho zkusit, mrzelo mě jenom, že jsem musel oželet účast na Barokomaratonu, který se běží o týden dřív. Cestu do Kladna a zpět obstaral můj guru a kamarád Kosťa s manželkou a do auta se k nám vešla i moje stálá opora a fotografka Magdalénka. Počasí na startu v 10:00 mělo být 22°C a v cíli 28°C, pocitově prý o 2 stupínky víc. Věděl jsem, že v tomto vedru nemůžu zaběhnout čas pod 3 hodiny, ale nějak mi nedalo to nezkusit.

Udělal jsem si rozpis na dílčí časy po 5-ti kilometrech na čas 3 hodiny a počítal jsem s tím, že poběžím pomaleji. To byla chyba, protože co je psáno, to je dáno a já blbec se těch časů držel až po 25.km. Kdybych měl v kapse rozpis na výsledný čas 3:05 a držel jsem se ho, tak bych se v závěru asi tak netrápil a možná udělal lepší výsledek, ale to už teď nezjistím.

Závod se běží tak, že se startuje na dráze stadionu, která se 2 krát obkrouží, pak se vyběhne ven a oběhne ještě jeden vnější okruh po chodníku a do prvního kola se vbíhá na metě asi 1600m. Pak následuje 8 kol dlouhých asi 5km a po nich ještě necelých 700m, ve kterých je znova kolečko na dráze stadionu. Prvních 1600m jsem běžel tempem lehce pod 4min/km, což byla samozřejmě chyba, protože tempo na čas pod 3 hodiny je 4’16“/km a prvních 5 – 10km se vyplatí běžet zadrženě. Tempo v dalších kolech se vyvíjelo takhle:

1.kolo: 4’13“/km

2.kolo: 4’13“/km

3.kolo: 4’16“/km (to už jsem věděl, že je to moc rychlé)

4.kolo: 4’23“/km

5.kolo: 4’37“/km (na 25.km jsem se ještě držel rozpisu)

6.kolo: 4’47“/km (na 30.km sekyra 3 minuty)

7:kolo: 4’50“/km (na 35.km sekyra 6 minut)

8.kolo: 4’42“/km (čas na 40.km 2:59:36)

Posledních 700m jsem dokázal vymáčknout tempo 4’07“/km, na což jsem hrdý, ale možná to jen znamená, že jsem se předtím flákal.

V prvním kole jsem v protisměru potkal pana Vlastimila Šroubka a ten naší tříčlenné skupince hlásil pořadí: 15, 16, 17. Takže jsem byl na 17. místě. Do 4.kola mě předběhl jeden mladík, ale na občerstvovačce zůstal vzadu. Pak se pole pomalejších a rychlejších maratonců slilo a já jsem furt někoho předbíhal, ale nutilo mě to, v rámci možností, hlídat si tempo a nesklouznout do pomalejšího. V posledním kole jsem předběhl jednoho kluka z naší úvodní trojky, ale o tom, že bych předběhl další borce, kteří byli původně vepředu jsem vůbec nevěděl. Proto když jsem na stadionu slyšel, že vbíhám na 12. pozici, byl jsem mile překvapen.

Čas 3:09:03 je pěkná kombinace čísel. Celkově 12. místo a v kategorii 40-49 to je místo 8. Borec přede mnou byl rychlejší o 4 minuty a ten za mnou o 1 minuty pomalejší. Potěšilo mě, že mezi těmi 11 běžci nebyla žádná holka, ani nikdo starší než já, naopak, nejstarší z nich byl ročník 1974. Ze 190-ti běžců jich 30 vzdalo a není divu. Možná bych se lepšího výsledku dobral, kdybych na začátku nezvolil tak rychlé tempo, ale myslím, že včera jsem neměl ani na čas pod 3:05. V lesoparku Lapák se běželo kromě asfaltu i po zpevněných cestách, které až tak zpevněné nebyly. Ocenil jsem bohatou občerstvovačku, která kromě pití vody a ionťáku nabízela i čaj a kolu. Myslím ale, že pořadatelé měli ještě jedno občerstvení přidat, někde v polovině kola, těch 5km bez vody bylo včera moc. Závod v Kladně byl dobrou zkušeností, ale příště si radši zaběhnu Baroko.

A ještě jednu zkušenost mi včerejší závod poskytl. Po maratonu mi nebývá moc dobře, asi z těch sladkých gelů, ale včera to snad byla nemoc nebo co. Myslím, že šlo o dehydrataci a zkažený zažívání v jednom. Vážím teď něco kolem 67kg a po návratu domů z Kladna jsem měl 64,7kg a to už jsem nejmíň litr tekutin měl v sobě. Ráno jsem močil před startem asi v 9:45 a pak až v 18:15! Kdo někdy vypil 0,5l šťávy z červený řepy, jako já před závodem, ví, jak potom vypadá moč. Měl jsem křeče v břiše, zrychlený dech a nemohl jsem nic polknout. Úplně jako kocovina nebo menší absťák, akorát jeho navození alkoholem je určitě příjemnější. Vypil jsem sklenici Vincentky, vtlačil tam 1 pivo, zkusil nudle a půl banánu. Potom zas vodu, kafe a večer jsem zvládl půl porce polévky a celý rohlík. Donutil jsem se k druhému pivu, ale pořád jsem se kroutil, polehával a bez výsledku poposedával na záchodě. Ve 20:15 jsem si šel lehnout a přišla na mě zimnice a pak jsem se zas potil jak prase. Do rána to téměř přešlo. Snídal jsem bílý jogurt s rohlíkem, vypil 2 hrnky čaje a šel se projít se psem. Oběd už byl plnohodnotný, s frťanem a pivem před, i po. Teď už je mi hej, ale včera jsem byl na umření. I takový může být maraton.