Maraton v Praze se běžel v 18. týdnu a týdny 19 a 20 byly pro mě pořád regenerační. V 19. týdnu jsem zvládl 36km a v týdnu 20. to bylo už 72km. Cítil jsem, že můžu pomalu začít. Rozhodl jsem zkusit trénovat podle metody Phila Maffetona, na kterou mě přivedl můj slovenský guru Milan. Metoda je jednoduchá řídí se heslem: Když chceš zrychlit, zpomal. Více informací najdete zde. Celý trénink se řídí formulou 180 a ta říká, aby si každý běžec od čísla 180 odečetl svůj věk a k němu přidal nebo odebral určitoukonstantu, takže třeba u mě to je 180 – 49 + 5 = 136. To je tepová frekvence, kterou v tréninku nesmím překročit.

Jelikož jsem potřeboval zvolnit, nabrat sílu a nikam se nehnat, připadala mi tato metoda hodně rozumná. Zároveň to byla taková vsuvka krátké „zimní“ objemovky uprostřed náročného roku. Hlídal jsem si tep, snažil se mírně zvýšit objem naběhaných kilometrů a mentálně si od všeho trénování odpočinout. Zárověň jsem ale tušil, že to nebude stačit…

Tímto poklidným tempem jsem ve 21. týdnu uběhl 78km a 22. týdnu 102km. Dne 18. 6. mě čekal závod Karlštejn (24.týden) a tak týden 23. znamenal pouze 69km, 24. týden 79km a po závodě ve 25. týdnu jsem dal 87km. Kromě zmíněného závodu jsem pořád běhal na tepech do 136/min. Týden 26. znamenal konec června a 102km. Celkově to bylo za květen 299km a červen 382km.

Začal červenec a já jsem ve 27. týdnu dal 112km a ve 28. týdnu odpočinkových 73km. Dne 18. 7. mi do maratonu v Kladně zbývalo 8 týdnů a zárověň to bylo celých 10 týdnů běhání podle Maffetona, ve kterých jsem naběhal asi 810km. Škoda, že jsem nemohl účinek této metody vyzkoušet na nějakém závodě po těch 10-ti týdnech a že jsem se nedostal na objem 100km/týden už někdy dřív. Poznal jsem ale, že nějaké ovoce mi tato metoda přinesla. Pomalý běh byl dost únavný a působil na moji svalovou vytrvalost a odolnost. Když jsem měl po třech dnech v nohách 55km, cítil jsem se, jako bych je uběhl v kuse a čtvrtý den jsem nohy nemohl protočit do vyžších obrátek, plácal jsem se na 120-ti tepech za minutu a nohy bolely. Za další jsem si všiml, že se moje průměrné tempo při stejné tepovce zvyšuje. Určitě se k Maffetonovi ještě vrátím, ale teď jsem cítil, že do toho budu muset dát trochu potu, krve a slz, abych si to v Kladně nemusel vyčítat.

Ve 29. týdnu jsem uběhl 95km, ve kterých byl už 1 fartlek dlouhý 16km a 1 tempový běh v lese v tempu 4’25“/km dlouhý 10km. Oba běhy působily jako živá voda. Zároveň jsem narazil na knihu o Hansonově metodě maratonu, která se mi zalíbila a ještě o ní napíšu podrobněji. Rozhodl jsem se zůstat na 6-ti tréninzích týdně (volno v PO) a jeden z nich věnovat rozvoji síly a jeden věnovat tréninku tempa. Za 6 týdnů se sice asi žádné zázraky neprojeví, ale chtěl jsem to zkusit.

Moje úterní běhy na rozvoj síly obsahovalyl tyto intervaly: 6x1600m, 4x2400m, 3x3200m, 3x3200m, 4x2400m a 6x1600m. Tempo úseků bylo 4′ až 4’10“/km což sice není moc, ale těch skoro 10km to prostě dá zabrat. Snažil jsem se, aby se tempo úseků postupně zvyšovalo a aby poslední z nich byl nejrychlejší a taky jednotlivé úseky jsem se snažil běhat tak, aby druhá půlka byla rychlejší a tempo gradovalo.

Ve čtvrtky jsem po rozklusání nasadil tempo 4’15“/km a běžel tak nejdřív 10km, 13km, 14,5km a poslední tři týdny 16km. Tento trénink tempa maratonu s cílovým časem pod 3 hodiny je dost výživný. Volné běhy jsem běhal ve středu, pátek a sobotu a tempo bylo od 4’50“/km do 5’30“/km. Každou druhou neděli jsem si dal dlouhý beh, který ale nebyl delší než 25km a jeho tempo jsem se snažil držet kolem 4’40“/km.

Těchto 6 tréninkových dávek způsobovalo kumulativní únavu, která nutila tělo k postupné regeneraci během dnů s volnými běhy. Úterní IT měřil celkem asi 15km, ve středu jsem tam vmáčknul aspoň klidnou 10-ku v lese a čtvrtek to bylo 13km až 19km. Páteční a sobotní volný běh jsem dal podle momentálních sil třeba 13km a 16km. V neděli pak 16km nebo 25km na střídačku. Ve 30. týdnu jsem takto uběhl 68km a za celý červenec jsem se dostal na 408km. Ve 31. týdnu to bylo 88km, 32. týdnu 91km a 33. týden, který jsem odběhal celý na chorvatském pobřeží, to bylo 77km. Týden 34. byl už celý doma a naběhal jsem 99km. V týdnu 35. jsem dal  poslední IT, poslední trénink tempa (čtvrtek) a naběhal 79km. Za srpen to tedy bylo 385km a týden 36. je už jen ladění formy na KLM.

Zítra nemá být zrovna ideální maratonské počasí – teploty vyletí ke 30°C. To je ale jen další překážka, kterou je třeba překonat. V lepším případě budou soupeři kapat jak mouchy a já poletím jako pták…