Den D roku 2016 nastal 8. 5. 2016. Poslední dny přípravy sice poznamenala bolest hamstringů, ale nebylo to tak zlé, abych musel vynechat trénink. Určitě mi pomohlo i soustředění na Kvildě s perličkovou vanou a saunou v chatě. Trenér mi doporučil běžet tempo na čas 3:09 až 3:07 a já jsem doufal, že ho překvapím.

Při mém prvním maratonu v Praze jsem startoval z koridoru G, letos jsem stál v B-čku na Staromáku. Tradičně skvělá atmosféra a podpora milované osoby rovněž na startu nechyběly.  A když zazněla Smetanova Vltava, měl jsem husí kůži.

Můj rozpis byl na výsledný čas 3:03 a snad poprvé v životě, při mém šestém maratonu, se mi ho až po 10. kilometr podařilo dodržet. Pak jsem začal ztrácet, ale jenom pozvolna: na 15.km to bylo 20“ a na 20.km 51“. Na 25.km jsem na čas 3:03 ztrácel 57“ a ještě by se s tím dalo něco dělat, kdyby nechyběly síly. Letošní maraton v Praze totiž přišel po několika dnech až týdnech, kdy došlo k výraznému ochlazení. V den maratonu však bylo horko, na které většina z nás, včetně české špičky nebyla připravena. Na 30.km čas o 1’39“ horší než plán a na 35.km horší o 3’33“. Na 40.km jsem měl sekeru 5’42“ a bál jsem se, že svůj osobák z Únorového maratonu okolo Boleváku nevylepším. Pražská atmosféra v Pařížské ulici však pomohla a já jsem doběhl v čase 3:08:59.

Celkem 281. místo, v kategorii 29. místo. S odstupem času jsem musel uznat, že to byl pro mě dobrý závod. Nacpal jsem do sebe značné množství gelů, vody a iontů, což se mi vyplatilo. Snad poprvé v životě jsem nepřepálil úvod, dodržel jsem plánované tempo. Taky jsem se snažil kontrolovat techniku běhu. Navíc jsem celou dobu někoho předbíhal a probíjel se dopředu. To vše ovlivnilo dobrý pocit ze závodu. Že to nakonec nevyšlo… nedá se nic dělat, teplo a protivítr odrovnaly i jiné borce, než jsem já. Myslím, že se do běžecké Prahy ještě vrátím…