Na tomto půlmaratonu jsem si udělal osobní rekord, ale nemám na něj dobré vzpomínky. Spojil jsem dvě akce – psí výstava a bonitace v kempu v Hořicích a půlmaraton – v rodinný víkendový výlet. V pátek jsme zvládli prezentaci v Pardubicích a odjeli do Hořic. V sobotu jsem nechal předvádění psa na rodině, já odjel závodit a v neděli mě čekala bonitace.

Moje špatné dojmy zavinila následující fakta: 1. Zima a vítr. 2. Vyjimečně na mě dolehla jakási opuštěnost, byl jsem tam sám jak při dlouhém čekání na start, tak i při závodě samotném, žádná osobní podpora, nikdo známý v závodním poli. 3. Totálně mě rozhodil měřič vzdálenosti a tedy i tempa na mém špatně kalibrovaném sporttesteru Suunto s Footpodem.

Taky bych organizátorům závodu doporučil vybrat si pro start závodu nějakou píseň, která by tento závod charakterizovala, byla pro něj typická. Startovat za ticha mi přišlo divné. Běžel jsem docela rychle, o čemž svědčí desítka za 39 minut, ale ukazovalo mi to, že běžím pomaleji, čímž jsem se jenom víc a víc vyčerpával a stresoval. Jako nezkušený závodník jsem si nepohlídal značení trati a nepřišel na chybu Suunta včas. Přitom Footpod je při dobré kalibraci na závodní tempo leckdy přesnější než GPS.

To, že na tom s časem nejsem až tak špatně, jsem zjistil asi až na 19.km a pokusil se o finiš. Na diplomu mám čipový čas 1:24:36 a celkové 129. místo.  Při účasti České závodní špičky – závod se běžel jako mistrovství ČR v půlmaratonu – to nebylo špatné. V kategorii bez účastníků mistrovství jsem skončil na 18. místě. Čas pod 1:25 je téměř v tempu 4min/km a to je hodně rychlé.