Po dvou odběhnutých maratonech jsem cítil povinnost ukázat se ve východoslovenském kraji, kde jsem se narodil a prožil zde 22 let. MMM je nejstarším maratonem v Evropě a i proto by měl být v plánu každého maratonce. Vlak z Prahy do Košic a zpět byl plný českých maratonců. Cestu v lehátkovém kupé sice nedoporučuji, tady se za 25 let od revoluce skoro nic nezměnilo, ale nedělní cesta z Košic s medailí v baťohu je daleko lepší.

Věděl jsem, že mám skvělou formu a věděl jsem, že zaběhnu lepší závod než maraton v Praze 2013. Doufal jsem v čas pod 3:30 a tedy tempo 4’50“/km. I zde jsem závod rozběhl rychle, ale běželo se mi fakt skvěle. Na 5. km jsem si musel odskočit a ztratil tak asi 40 vteřin. Celou dobu jsem myslel na tempo a občerstvování. Hlídal jsem si místa, kde na mě čekala má velká opora, která mě přijela podpořit – manželka.

Zpočátku jsem plánované tempo upravil na 4’35“/km, ale to se později ukázalo jako rychlé. Na 25. km jsem už začínal tuhnout a ztrácel na rychlosti. Na 15. km jsem měl čas asi 1:08, dalších 20 km jsem běžel tempem 4’45“/km a trvalo mi to skoro 1hod 36minut. Na 35. km jsem tedy byl v čase 2:43:40 a na vrcholu krize. Mezi 35. a 40. kilometrem tempo spadlo na 5’01“/km.

Na 40. km jsem se poprvé podíval na celkový čas a zjistil, že když máknu, mohl bych to stihnout pod 3:20. Zdálo se to neuvěřitelné a zároveň nemožné uskutečnit. Pak jsem si ale řekl: Mirku, kdy budeš znova v situaci, že budeš mít na 40. km čas 3:08:58? Na ty poslední 2,2 km jsem pyšný. Sice jsem šel skoro do mdlob, ale povedlo se. Ten chodníček kolem dómu Svaté Alžběty vedoucí k cíli a špalír povzbuzujících lidí si budu navždy pamatovat. Můj cílový čas 3:19:41 byl jak ze snu. Celkově 219. místo a 62. v kategorii. Dobrou motivací do budoucna je pohled do výsledkové listiny. Na 218. místě totiž skončil pán, který mi nadělil 13 vteřin. Ročník narození 1948 (66 let) ale hovoří za vše. V roce 2024 se poběží 100. ročník MMM a mně bude 57 let…