Datum mého prvního maratonu jsem stanovil na 8. 9. 2012 – Barokomaraton v Plasích. Tento závod se stal mojí srdeční záležitostí a pokaždé když slyším píseň Daniela Landy – Touha, jsem v duchu na startovní lajně a znova prožíván tu atmosféru.

Myslel jsem si, že 15 měsíců pravidelného běhání je dostatečná doba na to, abych si na maraton troufnul. Radili mi, abych si první maraton zaběhl radši někde po rovině, ale neposlechl jsem. Měli pravdu a dnes bych to všem taky vřele doporučil. Maraton je příliš dlouhý na to, aby se napoprvé běžel v terénu s převýšením. Zvolil jsem si těžší cestu, ale jak mi po doběhu řekl kámoš: Teď už tě nic nepřekvapí.

Trénoval jsem od poloviny května podle plánu opsaného z knížky Běhání od joggingu po maraton, který trval 16 týdnů. V měsících červen, červenec a srpen jsem naběhal skoro 750km. Nejvíc mi myslím prospěli intervalové běhy a dlouhé běhy. Trochu jsem šidil běhy regenerační a místo nich jsem třeba zařadil den volna. I když jsem si po tréninkovém běhu dlouhém 32km říkal, že to asi bude porod, nakonec jsem se cítil být připraven. Kopce a možná i obvyklá chyba přepáleného začátku mi ale daly zabrat a pamatuji si, co mi během mého prvního maratonu běželo hlavou: Na tohle vůbec nejsem připraven! Morálku mi snížilo také to, že jsem občas musel přejít do chůze. Ne taková ta procházka občerstvovačkou kvůli pití, ale kopec (nevím kolikátý už), který mě k chůzi donutil. Takže jsem svůj první maraton vlastně celý „neuběhl“.

Mezičasy dnes už neznám, ale myslím si, že jsem na metě půlmaratonu byl v čase 1:54 a doufal v celkový čas pod 4 hodiny. Nakonec jsem se cíle dočkal v čase 4:08:25, celkem na 41. pozici a 22. místě v kategorii M35+. Díky bohu za to, i za podporu rodiny na trati i v cíli na Velké louce.