Jako správný běžec nejraději běhám, když mám příležitost (a najdu posluchače), tak si o běhání docela rád pokecám a nakonec si o běhání rád přečtu něco zajímavého. Za pár let mého běhání už mám jednu polici knihovny široké 60cm docela nacpanou knížkama s běžeckou tématikou.

Když jsem začal psát tento web, tak tam už většina z nich byla. Proto teď zkusím ve zkratce napsat o každé z nich, abych se pak každé další mohl věnovat víc.

Všechny knížky můžu rozdělit na ty, které napsali běžci sami o sobě, pak tam mám pár biografií o běžcích, které však napsal někdo jiný a třetí kategorii tvoří knihy populárně naučné, ať už jsou napsané kýmkoliv.

Kromě běžců tam mám i Jana Kopku a Jirku Ježka což jsou cyklisté a pro mě velice významné sportovní osobnosti. Další osobností je běžec Daniel Orálek, člověk, který si dokázal splnit hodně svých běžeckých snů. Knihu Můj dlouhý běh mám i s jeho věnováním. V mých běžeckých začátcích mi hlavně při přípravě na závody pomohla kniha Běhání od joggingu po maraton od autorů Tvrzník, Škorpil, Soumar. Tato kniha obsahuje kromě obecných rad i několik tréninkových plánů rozdělených podle délky tratě a očekávaného výkonu. Tyto plány mě dovedly až k času maratonu pod 3:20. Podobně inspirativní je i Škorpilova škola běhu. Škorpilův Šťastný života běh teprve na přečtení čeká. O Emilu Zátopkovi se povedlo panu Kosatíkovi napsat velmi pěknou biografii EMIL BĚŽEC. Myslím, že mi tato kniha dala mnoho odpovědí na to, jakým člověkem Emil byl. Z českých autorů ještě musím zmínit Zuzanu Součkovou, od které jsem četl Deník běžkyně v nejlepších letech. Je to velice vtipná popularizátorka běhu a pohybu vůbec.

O tom jak začít běhat je knížka Ruth Fieldové – Příručka dámy v běhu a je určena převážně dámám. Její originální název je ale výstižnější: RUN FAT BITCH RUN. Autorka prostě vyznává myšlenku, že si někdy dáma musí vynadat sama, aby našla motivaci k pohybu.

Sakyong Mypham napsal knihu Běžící Buddha, která je krásnou filozofickou úvahou a porovnáním meditace a běhu. Obě tyto disciplíny autor rozděluje do čtyř kategorií, podle dosažené úrovně a schopností. Od všech mých ostatních knih o běhání se hodně liší a je to moc pěkné čtení.

Dvojice Danny a Katherine Dreyer napsali CHI RUNNING, další knihu o tom, jak běhat správně a zdravě. Kniha byla poučná a některé prvky doporučovaného stylu jsem nacvičoval, ale na několikatýdenní postupný přechod jsem trpělivost neměl. Určitě mi ale tato kniha něco dala. Na podobné téma je i kniha Dr. Romanova – Běžecká revoluce. Ani tuto knihu jsem nečetl zbytečně a pár zajímavostí mi přinesla. Proti CHI RUNNINGU, kde je při nácviku nutné listovat v knize dopředu a hned zas dozadu, je Běžecká revoluce daleko více učebnicí, ve které postupujeme od lekce k lekci. Vadil mi však „ruský“, autoritativní styl pana Romanova, který nepřipouští žádné pochybnosti o své pravdě.

Naopak typicky americký styl mají obě knížky, které napsal Christopher McDougall, a to Born to run zrozeni k běhu (2011) a Takoví normální hrdinové (2015). Born to run je klasika, je to kniha o všem možném, o bosém běhu a zraněních způsobených běžeckou obuví, o tajemných Tarahuarech a taky o schopnosti člověka, uštvat antilopu. Několik stránek věnuje autor i Emilu Zátopkovi a jedna ze základních myšlenek celé knížky zní: Byl Emil výjimečně hodný a férový člověk, který běhal, nebo byl takový proto, že běhal? I kniha Takoví normální hrdinové je o mnoha věcech zároveň. Je o Krétě, o událostech 2. světové války, o zdravé stravě, běhu, síle a vytrvalosti. Obě knihy mají tak trochu americký patent na rozum a taky nabízí jedinou možnou a bombastickou pravdu, ale našinec si to dokáže přebrat. Nedá se popřít, že se autor setkal a hovořil s řadou významných osobností a své tvrzení opírá o jejich bádání.

 

O běhu jako takovém, včetně tréninkových programů se píše v knize Hala Koernera – ULTRA a dál. Tento chlapík dokáže říct, PROČ si vybral ultra a taky barvitě vypráví o všech aspektech přípravy i průběhu závodu. O přípravě na maraton se detailně a zajímavě píše v knize Hansonova metoda maratonu. Metoda sice nepřináší nic světoborně nového, ale její filozofie pravidelnosti tréninku, důraz na trénink tempa závodu a cílenost celého tréninku k jednomu jedinému závodu má moje sympatie. Tato metoda nutí běžce, aby si předem stanovil čas, za který chce zdolat maratonskou trať a trénink přizpůsobuje tomuto času. O srdečním tepu se v této knize hovoří jenom orientačně a vše je zaměřené na běh v různém tempu. Nebezpečím této metody může být to, že si běžec vytyčí příliš ambiciózní cíl (čas) a trénink se pak mine účinkem.

Poslední skupinu knih tvoří knihy o významných světových osobnostech běhu, nebo triatlonu a taky slavných světových závodech. Kniha ULTRA MARATONEC – zpověď nočního běžce od Deana Karnazese se čte jedním dechem. Tento chlap s řeckými kořeny je jen těžko překonatelný. Dokáže uběhnout trasu deseti maratonů na jeden zátah a hned potom vzít děti do zábavního parku. Svůj mediální obraz umí navíc moc dobře prodat.

Běhání s Keňany od A. Finna je příběh talentovaného Brita a jeho zkušeností s běháním v Keni. Tato kniha vám řekne o Keňanech mnohé a částečně odpovídá na otázku, proč jsou právě oni nejlepšími běžci.

Pak je tu fenomén Scott Jurek a jeho JEZ A BĚHEJ. Kromě popisu průběhu významných závodů, kterých se tento borec zúčastnil, je zde i jeho vývoj a doporučení v oblasti stravování, včetně receptur.

Chrissie Wellingtonová je mistryně světa v ironmanských závodech a v knize Život bez hranic zajímavě vypráví o své cestě za úspěchem a zkušenostech s tréninkem i trenéry.

Rich Roll v knize Hledání ultra popisuje svoji proměnu od sedavého způsobu života až po start v elitním závodě Ultraman. V průběhu jednoho týdne dokázal zdolat pět ironmanských triatlonů. Podrobně též popisuje vývoj ve svých stravovacích návycích.

Kilian Jornet je krosový běžec a v knize Běhej, nebo zemři, popisuje své sportovní výzvy a svoji touhu po vítězství. Je to bohem obdařený mladík (nar. 1987), který vyrůstal na horské chatě ve výšce 2000 m.

Pak je tu Lizzy Hawkerová a její kniha Běžkyně. Tuto knihu mám velmi rád, Lizzy je prostě výrazná osobnost a velmi vzdělaná žena, proto je její kniha tak dobrá. Líbil se mi její přístup k životu, k horám i její boj se zraněními.

Stopy v oblacích, kterou napsal Richard Askwith je knihou, která popisuje zajímavou historii a tradici běhu do vrchu v Británii. Elitních běžců je zde celá řada a to, co dokázali, někdy bere dech.