Start na tomto závodě jsem si dlužil, v minulém roce jsem zde totiž zapsal své první DNF a od té doby jsem se směrem na Štruncovy sady ani nemohl podívat, když jsem tudy projížděl autem. S rostoucím věkem a slábnoucí výkonností sice pochybuji, jestli na MČR patřím, z vrozené skromnosti nechci obtěžovat pořadatele a překážet ultra atletům. Přesto jsem se letos přihlásil a hodlal tam kroužit třeba do noci, abych těch 40 kol uběhl.

Z docela dlouhé startovní listiny se nakonec na start dostavilo 36 mužů a žen v poměru 27/9, skvělou kategorii M50, do které patřím poslední rok, zastupovalo 7 mužů. Počasí bylo přes všechny hrozby o sněhu, větru a dešti nakonec ideální. Krátce po půl osmé je po startu a zpočátku je třeba se hlavně zahřát. V prvních 5 km měním mikinu, čepici a rukavice (za tenčí), později rukavice a čepici odložím, na mikině vyhrnu rukávy a tento outfit už do konce závodu neměním.

Držet tempo 5‘50‘‘/km se mi docela daří, první desítku mám za 57:31 a druhou za 58:17, což je o malinko rychlejší a třetí a čtvrtou desítku dám shodně za 59:36, což je o trochu pomalejší. Tempo pohybu je ale stále těsně pod 5‘50‘‘/km, prodloužily se jenom bufetové zastávky. Divné mi jsou pouze trochu vyšší průměrné tepy: 134, 137, 142, 147/min. První dvacku bych v tomto tempu měl určitě tepat pod 130/min. Týden po závodě mi však hodinky zahlásily slabou baterku v hrudním páse, takže je možné, že v době závodu už hlásil chybně. 40 km jsem uběhl za 3:55:06 a až pátá desítka mi trvala víc než hodinu – 1:01:05. Polovinou závodu jsem probíhal v čase 04:56:11.

Do té doby jsem snědl 6 gelů – Powergel Edgar, postupně na 10., 15., 20., 25., 30. a 45.km. Měl jsem s sebou láhev s vodou a gely jsem polykal před cílovou rovinkou. Na 35., 40., a 50.km jsem přikousl vařenou bramboru (asi 100 g), kousek chleba se salámem a kousek banánu. Za celý závod jsem vypil asi 4 – 5 litrů tekutin (nejvíc ionťák, potom vodu, 1 pivo nealko a colu). Ve druhé polovině závodu jsem snědl ještě 3 různé gely, docela velkou porci rozmixované krůtí polévky s porcí nudliček a kompotované broskve. Nechyběla ani káva.

Šestou desítku jsem zaběhl za 1:04:22 a celkový čas se posunul na 6:00:32, takže šestihodinovka a naběhaných skoro 60 km. Na metě 55.km jsem si uvědomil, že to je místo, kde jsem vloni skončil. Letos jsem na to neměl ani pomyšlení. Zbytkem závodu se nese jediné motto: vydržet! Na výsledném čase přestane záležet, s bolestí a ztuhlostí svalů je třeba se smířit. Stovka chce celého chlapa, či ženu, a právě v této fázi závodu se to projeví. Já se aspoň snažím vydržet. Koukám po kolemjdoucích, po ostatních běžcích, raduji se ze stálého počasí a držím… krok za krokem. Hodně dobrých běžců svůj boj už vzdalo a já jim rozumím. Nemají svůj den a doploužit se do cíle v čase přes 10 hodin pro ně nemá význam. Asi 3 – 4 běžci jsou na trati pomalejší než já, a nakonec to taky balí, takže běžím poslední.

Časy posledních čtyř desítek podle mého měření byly: 1:10:01, 1:12:51, 1:16:34 a 1:15:59, což představuje tempo 7‘ – 7‘30‘‘/km, které pro rychlé běžce vypadá směšně. Já jsem ale spokojen. Při delších bězích než je stovka, a o ty mi jde, mě zajímá čas na 10 km, nebo normální rychlost v km/h, a tady to pro mě pořád vypadá dobře. Když probíhám 90.km v čase 9:39:59, 14 běžců a běžkyň je v cíli. Poslední desítku se mnou běží už jenom 2 kluci a 2 holky a všichni jsou přede mnou. Jsem zvědavý, jestli dám každé z těch 4 kol pod 20 minut a dostanu se celkově pod 11 hodin. V posledních 3 kolech si dovolím krátce přecházet do chůze. Pořadatel pomalu sklízí stoly a židle, hospoda bude zavírat. Poslední kolo dám za 17 minut a můj cílový čas je 10:55:58, dobíhám jako poslední, 19. běžec, 14. muž a 4. padesátník. Holky doběhly přede mnou o 5 a 2 minuty dříve, takže se na mě ani dlouho nečekalo. Ze všech 36 startujících jich doběhlo pouze 19 (muži 14/13, ženy 5/4), kdyby to ještě někdo vzdal, bylo by to fifty/fifty, neboli 18/18.

Tento závod mi přesto, že jsem doběhl poslední, nalil do žil novou mízu, pozvedl sebevědomí a po loňské, nepříliš povedené sezóně, mě naplnil nadějí v lepší zítřky. Nejsem ultra atlet specializující se na stovku, a nemrzí mě, že můj čas byl o 45 minut horší než předloni. Čas pod 11 hodin totiž znamená, že při závodu na 24 hodin by se mi zas mohlo podařit překonat metu 180 km. Z času na „rychlou“ stovku lze odhadnout, jak dlouho poběžím závod na 100 mil, 200 km, či kopcovitou stovku. Je to prostě dobré měřítko.

Moc rád jsem viděl všechny ty známé tváře a užil si atmosféru ultra společenství, všechny borce a borkyně obdivuji a moc jim přeji úspěch. Největší poděkování patří mé manželce a její podpoře nejen na tomto závodě. Nevím, jestli zde na startu budu stát i za rok, možná bude platit třikrát a dost. Každopádně se už těším na další ultra závod. Ať žije ultra!