Za rok 2025 jsem naběhal 3550 km, což je přesně o 1000 km méně než vloni. Pro srovnání rok 2024 – 4550 km, 2023 – 2636 km, rok 2022 – 5030 km, rok 2021 – 1747 km. Stalo se takovým zvykem střídat dobrý rok s rokem horším, takže letos doufám v ten lepší.

První 3 měsíce roku jsem už popsal, takže zbývá stručně shrnout ten zbytek. V dubnu jsem se snažil běhat 5 x týdně kolem 70 km, povedlo se mi to 18 krát a dalo to 345 km. 12. dubna jsem běžel Kořeny sice radostně, ale s horším pocitem co se týče výkonu. Po 22 hodinách a 121 km jsem skončil na Krkavci. 27. dubna jsem si na schodech vymknul kotník!

Po pár dnech klidu jsem 1. května zkusil zaklusat a 3. května jsem stál na startu závodu na 24 hodin v Konstantinových lázních – K6. Moc rozumné to asi nebylo, ale slabý výkon 160 km mě konečně nakopl k pořádnému tréninku. Květen je jediný měsíc roku 2025, který začíná čtyřkou – 485 km.

V nastaveném trendu jsem pokračoval i začátkem června, kdy jsem za polovinu měsíce naběhal 221 km. Zastavila mě však bolest paty a plantární fascitída. Nastoupila rehabilitace, já přesedlal na kolo a do konce měsíce najel 280 km. S během jsem opatrně začal až koncem července a docela dost jsem toho nachodil, hlavně o dovolené v UK.

Srpen už byl ve znamení návratu: 28 běhů a 344 km. Přesto jsem se 6. září při Baroku Ultra na trati 100 km hodně potrápil. Za září jsem zapsal 332 km a protože jsem nepoučitelný, přihlásil jsem se na 126 km závod Run Berounka Run, který startoval v sobotu 4. října o půlnoci. Kopce kolem Berounky mi daly zabrat ještě víc než Baroko. Trvalo mi to skoro 20 hodin, z čehož 8 hodin byla chůze. K těm 126 km jsem v říjnu přidal jenom dalších 125 km (celkem 251 km), k tomu vložil chlastací týden na Slovensku a tím jsem měl přechodné období uzavřené.

V listopadu jsem se zařekl a začal s úterními intervalovými tréninky, ale celkově to nebylo o moc lepší – 203 km! 22. listopadu se mi aspoň povedlo zaběhnout nejlepší letošní závod – Forestovo nočník, 6,2 km – s časem o trochu lepším než vloni. Na prosinci je pozitivní jenom to, že jsem vytrval v intervalovém tréninku. Měl jsem však co dělat, abych nakonec objem zaokrouhlil na 300 km.

Tak úplně špatný rok to zas nebyl. Trénink sice není konzistentní, ale nejsem žádný profík a už vůbec ne mladík. Můžu být rád, že se tomu pořád dá říkat trénink a že zdravotní výpadky nebyly moc dlouhé. Ty ostatní mezery v tréninku většinou nezpůsobuje lenost, což je taky pozitivní. Z pěti ultra závodů uběhnutých v tomto roce ale nemám dobrý pocit. Proto jsem si na letošní rok vybral dva závody delší než 200 km a budu doufat, že tato volba povede k lepšímu tréninku a jestli oba neskončí s DNF, tak i k lepšímu pocitu v cíli.